Únor 2009

Princové ještě nevymřeli.

28. února 2009 v 22:44 Moje povídky
Tak jo dam vam sem jednu povídku. Nebudu lhat nějaky části mi daly hrozně zabrat sem se divila že sem to dokončila. : )

,,Came, poběž. Jak tam můžeš takhle jenom stát? Ten sníh je bezvadnej. Miluju sníh!" křičela radostně Claire na Cama opřeného o zábradlí . ,,Baví se mě na tebe dívat, Claire."Claire si hrála se sněhem, jako malé kotě s klubíčkem. Běhala v něm, rozhazovala ho, chvílemi se do něj svalila a jen tak ležela. ,,Proč si taky neužíváš? Stojíš tam jako pecka." Claire se podívala na Cama a začala se smát. V jejích očích bylo vidět ještě malé dítě. To bylo to, co Cam na Claire miloval. Říkalo se o ní, že je blázen do koní, ale nikdo jí s koněm neviděl, až na Cama. Hrála si s koněm, jako teď se sněhem, s ním a ostatně s každým. A kůň? Byl šťastný, že je s ní. Claire dokázala i ze staršího koně udělat zase hříbě. Jako dokázala probouzet v lidech vzpomínky na dětství. Vzpomínky, ve kterých je člověk šťastný a nemyslí na povrchní problémy lidí. Claire přistoupila k němu a podívala se mu do očí. ,,Came, půjdeme?" V tu chvíli se Cam neudržel už neudržel. Tohle chtěl udělat už dávno. Přiblížil se ke Clair a jemně se dotýkal jejich rtů. Claire nic neříkala jenom se na Cama podívala a usmála se. Ještě chvíli se na Cama mile dívala a pak se rozešla dál po cestě.
Cam šel za ní, jako poslušnej pejsek a přemýšlel o Claire, o tom, jak jí políbil, o její reakci, která Cama zaskočila. Proč nic neřekla? Kdyby mi aspoň naznačila, jestli má cenu o ní uvažovat. Lituju toho, že jsem jí políbil. Pomyslel si Cam. ,,Nikdy nelituj toho, co jsi právě udělal. Dělal jsi to ty a ne někdo jinej." Zavolala Claire do dálky tak, aby to slyšel i Cam pochodující za ní. Claire věděla, co se mu asi honí hlavou a nechtěla ho v tom nechat dlouho plavat. ,,Hele Came, jeskyně. Pojď se tam podívat. Prosím." Cam nechápal, jak se může chovat, jakoby se nic nestalo, ale šel. Chvíli se dívaly na omrzlé stěny a pak se Claire začala dívat na Cama. Dívala se, jako chtěla, aby jí Cam znova políbil. Váhal jestli to má zase udělat, co když ona nebude chtít? Clair se na Cama dívala dál, vyzívala ho, chtěla to, ale nehodlala se snížit k tomu, aby její krok byl ten první. Nikdy to neudělala. Cam si vzpomněl na to co mu řekl před tím. Nikdy nelituj toho, co jsi právě udělal. Dělal jsi to ty a ne někdo jinej. To mu dodalo odvahy a on se k ní přiblížil. Claire natočila hlavu a Cam ji dlouze políbil. Už to nebilo jako předtím, už věděl, že ona to chce taky. Jejich rty se něžně dotýkaly, hrály si spolu. Když se po chvíli od sebe odtrhli Cam chtěl ještě něco říct, ale Claire mu položila prsty na pusu a naznačila mu tak, aby nic neříkal. Pak oba vyšli z jeskyně a šli po cestě dál. Šli beze slova ostatně slova y tu chvíli asi pokazila.
Když došli do vesnice čekal tam na ně nějaký kluk. Claire se mu vrhla kolem krku a dala mu pusu. Bylo na něm vidět, jak je šťastný. Cam si připadal, jako když mu někdo ukradl hračku. Jak se mu mohla Claire takhle vrhnout kolem krku? Cam nechápal proč. Proč se s nim teda líbala, když teď objímá jinýho? Proč? Ten kluk pošeptal Claire něco do ucha. Clair se otočila a ztuhla. Pustila Chrise a postavila se vedle něj. ,,Came není to, jak si myslíš." Řekla Claire zoufale. To ale Cama nezajímalo. Oči se mu zaleskly a on rychle odkráčel někam pryč, nemohl tu zůstat. Bylo to pro něj tak ponižující. ,,Počkej." Volala na něj Claire, ale marně. Cam vnímal jenom svojí chůzi, aby nemusel myslet na to, jak ho tam políbila a objímala ho, ale moc se mu to nedařilo. ,,Claire, asi by si měla jít za nim." Řekl smutně Chris. ,,Ne já za ním nepůjdu. Neudělala sem nic špatnýho. Nebo snad jo?" ,,Ne, neudělala." ,,Tak vidíš. Copak nemůžu objímat vlastního brášku?" 5ekla a z očí jí ztékaly slzy. Clair byla zoufalá měla ho ráda, ale nechtěla za nim jít. Byla paličatá a navíc ona jemu nic neudělala. ,,Půjdeme domů Chrisi?" zeptala se ho se slzami v očích. ,,Klidně jdi, já tu ještě chvíli budu." Claire věděla, že Chris lže, ale nehodlala to řešit.
Cam seděl na lavičce a v hlavě se mu pořád přehrávala ta strašná chvíle, kdy Clair políbila toho kluka. ,, Můžu s tebou mluvit?" ozvalo se za jeho zády. Rychle se otočil. ,,Ty?" Cam se otočil zpátky a díval se do země. ,,Víš já a Clair" ,, Dost." Zarazil ho Cam. ,,Já vim co vy. Prostě se máte rádi a já vám půjdu z cesty. Ostatně to přece chceš ne?" ,,Tak podívej se. Jo mám Clair rád, ale jako sestru." ,,Co..co že? Takže ty a Clair jste" ,,Sourozenci." řekl s úsměvem Chris. ,,Já sem blbej." Vyhrkl ze sebe Cam. ,,Co jí teď řeknu? Jak se jí mám jen omluvit?" ,,Něco vymyslíme neboj."
Clair ležela na posteli a plakala, když v tom jí na okno dopadlo pár malých kamínků. Šla se podívat a co neviděla. Seděl tam na koni….Cam? Já myslela, že se koní bojí. Clair se rozzářili oči. Cam jí začal přednášet báseň.
Pro tebe umřu, když budeš chtít.


Já chtěl bych znova v náručí tě mít.


Kvůli tobě na koně jsem sed.


Jen aby pohled tvůj nebyl jako led.


Do hlouby očí tvých ponořit se smím,


já byl jsem hloupej, teď už to vím.


Já chtěl bych tebe vedle sebe mít,


a ruku něžnou smět ti políbit.


Nikdy jsi ke mně neobrátila záda,


neříkej, že už mě nemáš ráda.


Jestli to řekneš, zabiju se


A můj život pádem z mostu ukončí se.


Clair měla v očích slzy štěstí, smála se, ale obličej měla opuchlí od pláče. Bylo to jako v nějaký pohádce. Štípla se do ruky, jestli se jí to jen nezdá. Nezdá. Sedla si na parapet a Cam přijel blíž k ní. Clair se pomalu spustila ke Camovi do sedla a políbila ho. ,,Miluju tě Came." ,,Já tebe taky Clair." Řekl Cam a něžně Clair utíral slzy. Clair koně mírně pobídla. Jeli někam na zasněženou louku a cestu si sázeli jemnými polibky.



Lord of the dance

28. února 2009 v 16:34 videa
Tak na tom sem byla a je to fakt boží.







Brida- úryvky

27. února 2009 v 21:05 Paulo Coelho
Pár docela poučných (teda aspoň pro mě) částí z knížky Brida. Líbí se mi jak Paulo Coelho píše.

Celé miliony let člověk vždycky mluvil s tím, koho mohl vidět. Pak se naráz, během jednoho století, vidět a mluvit rozdělilo. My si myslíme, že jsme na to zvyklí a nechápeme, jak nesmírný dopad to mělo na naše reflexy. Naše tělo si prostě ještě nezvyklo.¨
Dostala ses do transu vyvolaného telefonem a karty tě zavedly do svého magického světa.
Wicca Bridu požádala, aby si vždycky všímala očí lidí, kteří telefonují. Jsou to prý velice zajímavé oči.



Chtěl, aby zjistila, jestli je voda dost teplá. Tehdy ještě malá divenka byla celá šťastná, že může být užitečná; šla k moři a namočila si nohy po kotníky.
,,Stoupla jsem si tam, je studená." hlásila.
Otec jí vzal do náručí, znovu s ní šel na břeh a bez varování jí hodil do vody. Nejdřív se lekla, ale pak se jí ten žert zalíbil.
,,Jaká je voda?" zeptal se otec.
,,Prima." odpověděla.
,,Od teďka tedy, když budeš ochtít o něčem něco vědět, tak se do toho ponoř celá."



,,Nikdy nic na světě není úplně špatně, dítě."řekl jí otec s pohledem upřeným na hodiny.
,,I nefungující hodiny ukazují čas dvakrát denně správně."



Ale na jedno si dej pozor: nikdy nedopusť, aby pochybnosti tvou činnost ochromily. Udělej všechna nutná rozhodnutí, i kdybys nevěděla s naprostou jistotou, že ses rozhodla správně. Nikdo nepochybuje, když jedná, jestliže při rozhodování má vždy na mysli staré německé přísloví, které Tradice Luny přenesla až do dnešních dní. Nezapomeneš-li na ně, vždycky můžeš změnit chybné rozhodnutí v rozhodnutí správné.
Toto přísloví zní: Ďábel se skrývá v maličkostech.



Yuki

27. února 2009 v 19:51 Vampire Knight




vkmm.jpg picture by lostty_2006

YukiCross.jpg picture by shadeangeltri


yuki.jpg :) picture by shikasgirl45

Vampire Knight - 01 - Large 15


Pomsta 3

26. února 2009 v 19:01 Moje povídky
Tak to tu maš : ) Je to teda trochu kračí, ale jindy to třeba vynahradim.




,,Kaka-shin, počkej!" ,,Jamanuto?" ,,Copak si překvapená? Viděla by si tu radši Nera?" ,, Teď neotravuj. Jdu za Kim.",, Nejdeš, nikam nejdeš." ,, A tomu mám rozumět tak, že ty my v tom zabráníš?" Kaka-shin se hlasitě zasmála. ,, Ne nepůjdeš za ní! Jedině přes mou mrtvolu." Když to Jamanuto dořekl postavil se před Kaka-shin a dal si ruce v bok, aby to vypadalo, že to myslí vážně. ,,No to sem nechtěla, ale když to musí být, tak to trochu urychlíme." Kaka-shin vytáhla nůž a zvláštně se na něj podívala. Pak se podívala na Jamanuta, jestli má v očích strach. Neměl, takhle ho ještě neviděla. Znala ho jako malýho ustrašenýho kluka. Od doby, kdy se Kaka-shin chtěla kvůli svojí zabitý sestře pomstít poprvé. Pak nůž zastrčila zase zpátky. ,,Neboj, tebe zabít nechci." ,, Já se nebojim!" Ohradil se Jamanuto. ,, Nero je dobrej. Za rok z tebe vymítil malýho kluka. Měl by si mu poděkovat. A teď přestaň a pust mě, stejně mi v cestě nezabraníš." Kaka-shin šla k němu. ,,Ne já tě nepustím!" Kaka-shin chvíli přemýšlela a pak rychle Jamanuta praštila do hlavy. ,, Promiň Jamanuto, jinak to nešlo."




,,Ahoj Kim.",, Ahoj Kaka-shin. Ještě si myslíš, že Kaka-shin nepřijde, Nero!" ,, Kim, jdeme?" Zeptala se Kaka-shin a podívala se na Nera. ,,Kde je Jamanuto?" Nero ztuhl a málem se mu podlomila kolena. Nemůže přeci přijít o nejlepšího kamaráda! Nebo ho snad zklamal a nevydržel nápor Kaka-shin? Pustil jí snad a dovolil tím, aby Kaka-shin Kim zabila? Rychle tuhle myšlenku opustil. Tohle by Jamanuto nedopustil. Kaka-shin viděla na Nerovi známky pochybností, ty Nero moc dobře maskovat nedovedl. ,,Neboj Nero, Jamanuto by tě nezradil. Ostatně vychoval sis ho pěkně. Čeká na tebe u školy a neboj nikam ti neuteče." Nero se otočil a rychle spěchal ke škole. ,, Nezabij se Nero. Brzy se setkáme znova, ale nemysli si, že to bude takovej pohodovej rozhovor." Zavolala na něj Kaka-shin než zmizel v dálce. Pak se podívala na Kim a obě odešli.



Když konečně Nero našel Jamanuta, nevěřil svým očím. Jamanuto ležel na zemi, vypadal jako mrtvý. Nero k němu přiběhl a změřil mu puls. Není mrtvý. Nerovi se nesmírně ulevilo. Zkoušel ho probrat, ale marně. Vzal Jamanuta do náručí a rychle ho odnes k nim na základnu do svého domu.


Položil ho na postel u sebe. Kilimi,Kenji a Niso se začali hned vyptávat. ,,Co se stalo? Bude v pohodě? Kdo mu to udělal?" Nero neodpovídal, nevěděl jedinou odpověď až na to, že to byla Kaka-shin.



Jamanuto otevřel oči. Chvíli mu trvalo, než si vzpomněl, co se stalo a domyslel si, že ho tam Nero našel. Věděl, že se na něj někdo dívá, že sedí těsně vedle něj, slyšel jeho dech. Věděl, že je to Nero, ale bál se na něj podívat. Bál se, že mu to bude Nero vyčítat. Kdyby Kaka-shin zdržel Nero by si mohl promluvit s Kim, ale zklamal. zklamal Nera i když si přísahal, že už ho nikdy nezradí. ,,Promiň." Zabrumlal tiše Jamanuto. Nero ho ale slyšel. Nero se prudce postavil, aby na Jamanuta dobře viděl a mohl se mu dívat do očí. Jamanuto ale pohledem uhnul, nemohl se mu jen tak podívat do očí. Chtěl se vyhnou všem otázkám, pohledům, výčitkám a Nerově hlasu ve kterém by slyšel určitě vztek a zklamání. Potom všem jak se s nim Nero piplal by to pro něj bylo nesnesitelný. ,,Za co se omlouváš Jamanuto?" Jamanuto se dál koukal do stropu. ,,Zklamal sem tě. Já- já …… nechtěl." Nero se rozčílil nemohl vystát, když na sebe bere někdo věci, za který nemůže. ,,Koukej se mi do očí, když se mnou mluvíš!!!" Jamnuto se na něj nuceně podíval. Nenáviděl, když Nero řve. ,,Promiň." Jamanuto se snažil sjet pohledem zpátky na strop, ale Nero mu to neumožnil. ,,Jamanuto, nezklamal si mě. Kaka-shin byla překvapená a to potřebujme. Ještě si odpočiň ať můžeme Kaka-shin poslat někam. Nebude to sice nejlehčí, ale snad to zvládneme." Nero se na Jamanuta usmál a potom odešel.

koně

22. února 2009 v 17:30 Obrázky






Zero

22. února 2009 v 13:13 Vampire Knight

Sen

22. února 2009 v 11:02 Moje keci : )
Tak o tomhle se mi dneska zdálo. Nevim, jak je možný, že se mi zdá o takový kravině. V tom snu sem si to chtěla vyfotit, ale pak mi došlo, že je to sen a já se probudila. Nevim co mě to napadlo si jí namalovat. : ) Přišlo mi to ráno to nejlepší co můžu udělat. : )
Tak sem si pak řekla, že vám to sem taky hodim. Aspoň vidíte co se mi honí hlavou. Myš nebo snad něco jinýho? Já nevim. : )

Teď nebo nikdy

21. února 2009 v 19:46 Moje povídky
"Kenji, vrátil se v noci Hiro?" "Já myslím, že ne. On určitě někde přespal." Já ho jdu najít. Nemůžu ho tam nechat." " Tachi, lesní cesty sou zaváté sněhem a ty se tam někde určitě ztratíš. Já tě nikam nepustím!" " Musím jít! " Usmál se Tachi, hodil na sebe bundu a odešel.
Tachi šel asi tři hodiny. Když mohl, utíkal, aby byl u Hira co nejdřív. Tady je to místo, kde ležel. Pamatuju si ten strom. Starý, tajemný a na kmeni vyryté srdce. " Hiro! Hiro, si tady!?" Volal nepřetržitě Tachi. Stále se brodil sněhem po kolena a rychle se rozhlížel kolem sebe, jestli tu Hiro není. Chvíli se zastavil a díval se na oblohu. Zdálo se mu, že na něj všechno padá. Stromy, obloha, mraky a on se díval na horu pořád. Zatočila se mu hlava a Tachi se svalil k zemi. Tachi tam ležel na zemi a na něj se snášela jedna vločka za druhou. Nejdříve každá na jeho tváři roztála, ale později se z jeho tváře stala ledová plocha. Tachi už nebyl schopný pohnout jedinou částí těla. Až teď si uvědomil, že sen, ve kterém viděl Hira na zemi nebyl přesný. Tachi se nepokoušel vstát. Věděl, že jakýkoliv pokus o pohyb by byl zbytečný. Zavřel oči a v duchu mu zněla hudba, která uspávala. Zněla, jako kdyby se rozeznělo několik rampouchů a každý měl jiný tón. Cítil, jak se ho někdo dotýká na krku. Něco na něj brumlal, ale tachi mu nerozumě, vnímal jenom tu krásnou uspávající hudbu. Hudba byla čím dál hezčí a Tachi pomalu usínal. Poslední co cítil, bylo, že ho někdo vzal do náruče.
Kde to jsem? Proč? Je tu někdo? Kde je Nero? To byly otázky, které se honily Tachimu hlavou, když se probral. Ještě se mu točila hlava a on nevěděl kde je. U postele byl hrnek s čajem a … holčička? " Tatínku! Tatí! Už je vzhůru!" Její hlas Tachiho řezal do uší. Potřeboval ticho, aby se mohl aspoň trochu soustředit. " Napij se." Řekla holčička milým hlasem a podala Tachimu hrnek. Tachi si ho vzal a snažil se napít, ale pokaždé když polkl, cítil hroznou bolest. Do pokoje vtrhl nějaký pán a za ním stál eště někdo. Tachi chtěl spát, chtěl se vrátit za tou hudbou. Ten co stál za tím pánem, utíkal k posteli a lehce Tachiho propleskl. " Tachi, nespi." Tachi otevřel oči a nad sebou viděl Hira. "Hiro!" vykřikl radostně Tachi, prudce se posadil. Objal Hira a vrazil mu přátelskou pusu na tvář. Hlava se mu ještě motala, ale byl rád, že má Hira u sebe.
Hiro po chvilce objetí, vstal a narovnal Tachimu polštář. "Odpočiň si, ať můžeme alespoň zítra vyrazit domů." Usmál se Hiro a sáhl po klice. "Hiro, neodcházej. Buď tu ještě chvíli." "Musím dát zprávu Kenjimu, aby se taky nevypravil do lesa." "Zůstaň tu eště chvíli, oni tě hledat nebudou." "Mě ne, ale tebe určitě jo." Podíval se na Tachiho tak pěkně, jako by věděl, jak moc ho má Tachi rád.Tachiho hřál každý jeho pohled, ale ten co mu dal Hiro teď byl nejhezčí. Tachimu blesklo hlavou teď nebo nikdy. Když ho teď Hiro odmítne, jako že je o tom přesvědčený, vyleze z okna a uteče do lesa. Může tam umrznout nebo ho něco sežrat, to bylo teď Tachimu fuk. Měl v sobě ale naději, že ho Hiro neodmítne. "Hiro." "Ano, Tachi?" "Víš Hiro……..Miluju tě." Řekl rychle Tachi, zavřel oči a čekal co Hiro odpoví. Tachimu se to zdálo jako věčnost. Připadal si, jako když čeká na smrt.Hiro se k němu přiblížil, zvedl Tachimu hlavu a podval se mu hluboce do očí. "Já tebe taky Tachi." Hiro se usmál a dlouze Tachiho políbil. Tachi byl jak v transu. "Teď už spi, ať můžeme zítra jít." Hiro opatrně vzal za kliku a odešel.

Pro Jarmilu

21. února 2009 v 13:54 Pro vás
Doufam, že se ti bude líbit. : )


Jsme jako květiny

21. února 2009 v 10:44 Moje keci : )
Jsme jako květiny.

Když je zima, umrzne.

Když je teplo, usychá.

Když nemá vodu, zvadne.

Když jí někdo utrhne, kvete,

ale když jí odložíšdo vázy, pomalu se z ní vytrácí život.


Pokud byste někdo potřeboval překlad stačí napsat : )

Pomsta 2

14. února 2009 v 18:07 Moje povídky
Nero klečel na zemi ještě dlouho, než se rozhodl svolat poradu. "Kilimi, Kenji budete hlídat bránu a opovažte se propustit jedinýho tvora ať už živýho nebo mrtvýho. Prostě nikoho. Niso, ty doručíš zprávu na základnu a já a Jamanuto budeme hlídat Kim. Můžete jít. Zítra začnete plnit to, co jsem vám zadal."


Všichni odešli jen Jamanuto a Nero zůstali koukat jeden na druhého."Nekoukej na mě tak, Jamanuto. Já vím, že jsem to přehnal, ale ona si o to říkala." "Ne, Nero. Ona vůbec neví, o co jde. To jenom ty máš před očima chvíli, kdy jsme přišli pozdě a Kaka-shin se to povedlo. Zabila ji přímo před našimi zraky." "Stop! To stačí Jamanuto." Zařval Nero a hodil na Jamanuta vražedný pohled. " Nebyla to naše vina Nero." "Jamanuto pochop, ona si s námi hraje a já nemůžu dovolit, aby jí zabila! Ne tentokrát ne."





Lehla jsem si na postel a přemýšlela, proč je Nero takový. Proč se tak chová? A proč jsem vůbec lezla za tou kočkou? Proč všichni u toho stromu tak zvážnily? A proč se to stalo právě mě? Tolik otázek a ani na jedinou sem neměla odpověď. Když sem si myslela, že se všechny otázky rozplynuly, jako dým uslyšela jsem zase ten hlas.





Nikdo tě nemá rád. Nikdo. Ani tvoje kamarádka si na tebe nenašla čas. Všichni tebou opovrhují. Mají tě za malou holku. Nikdo tě nebere vážně. Jak takhle můžeš žít?


"To byla určitě náhoda. Temari určitě musela jet. Ona by jen tak určitě nejela." Zakřičela sem na ten hlas.


Vidím, že si nepoučitelná. Nepřipadalo ti někdy, že tě jen využívá. Přehlíží tě. To je pěkná kamarádka, když si na tebe nenajde ani čas. Měla by sis líp vybírat kamarády, někteří ti nesahaj ani po kotníky. Máš na lepší. Uvažuj o tom Kim.





Chtěla jsem ten hlas ignorovat, ale nejhorší bylo, že měl pravdu. Ráno se pro mě Temari stavila. Nemohla jsem se k ní chovat normálně. Nemohla sem se jí koukat do očí. Viděla bych v nich mojí prohru. Snažila sem se chovat tak aby to nepoznala, ale moc se mi to nedařilo. " Děje se něco Kim? Jsi nějaká divná." "No víš Temari…" "Co? Povídej." ,, Ale nic. Radši nic." Vzpomněla jsem si na hlas, který říkal jak se ke mně Temari chová. Nemohla sem ho ignorovat.


Ve škole mě zastavil ředitel a odvedl mě do ředitelny. Stála tam nějaká dívka. Vlasy měla černé jako nejtmavší noc. "Kim, tohle je Kaka-shin. Je tu nová a chtěl bych, aby ses jí ujala ty." Potěšilo mě to. Konečně někdo chtěl moje služby. " S radostí. Ahoj Kaka-shin. Pojď se mnou, ukážu ti třídu a stejně za chvíli zvoní. Nashledanou pane řediteli."


Nevím proč, ale připadalo mi jako když si Kaka-shin a Temari nesedli. Byl na nich vidět odpor, s jakým se spolu bavily.





"Doufám, že jste se na dnešní hodinu dobře připravily, je to vaše jediná možnost, jak vylepšit známku těsně před pololetím." Řekl učitel a rozdal nám papíry.


V hlavě mi pořád zněl ten hlas, nejdřív říkal, ať nikomu nic neříkám, pak zas že mě nikdo nemá rád a že se mi každý vysmívá. "Proč nepíšeš, Kim? Copak ses na dnešní hodinu nepřipravila? Copak nevíš, že si potřebuješ známku vylepšit? Snad nejsi dutá jak bambus." Říkal to s takovou chutí mě zesměšnit. To není možný, ten hlas měl pravdu a teď už to vím. Vstanu. Tohle se už nedá vydržet. Všichni se na mě tak podívaly, jako kdybych byla ta nejhorší na světě. Tohle mě ale naštvalo. Vyrazila jsem ze dveří a rychle utíkala pryč. Ne do školy už se nevrátím.


" Kim? Stalo se něco?" zeptala se slabým hláskem Kaka-shin. " Ne. To bude v pohodě. A proč si šla za mnou? Je hodina ne?" " Jo je, ale Kim si moje jediná kamarádka tady a nikdo jiný nešel tak sem šla já." Nikdo jiný nešel, to byla slova, která mě zaujala. Temari moje nejlepší kamarádka zůstala ve třídě a ani na mě nezavolala. "Kaka-shin řekni prosím ve škole, že se mi udělalo třeba špatně. Já už se nevrátím." "Tak ahoj. Spolehni se." Na tváři se jí objevil úsměv. Ten úsměv měla jen ona, na nikom jinym sem ho nikdy neviděla.





"Kaka-shin! Nech Kim na pokoji" " Á Nero. Starý dobrý přítel Nero." Řekla se smíchem. Byl to křečovitý smích, byla v něm nenávist, bolest, ale ani jediná známka strachu. "Neříkej mi tak! Nejsem tvůj přítel a ty to dobře víš." " A i kdyby si byl tak ty mi nebudeš říkat, co mám a nemám dělat! Ty ne. Nedokážeš ani zachránit jednu malou holku, kterou jsem ti před očima zabila." Na tohle Nero nemohl říct nic. Nevěděl, co
tahle věta ho úplně zmrazila. "Zajímavý, jak člověk může někoho zneškodnit jenom jedinou krátkou větou." Řekla Kak-shin Nerovi a dívala se mu do očí. Dívala se, jak Nero trpí, jak mu tou větou ublížila. Naposledy se na něj koukla, pak se hlasitě zasmála a odešla.


"Nero, co tady děláš? Neměl si jít za Kim?" " Ahoj Jamanuto. Máš pravdu, asi za chvíli půjdu." Jamanuto viděl, že se mu nechce, ale nechápal proč tady tak stojí.





Seděla jsem na houpačce a čekala na Kaka-shin. Slyšela jsem nějaké kroky. "Kaka-shin?" "Ne.Nejsem Kaka-shin. Chci s tebou mluvit Kim." Neříkal to ten Nero, který mě zesměšnil, ale ten koho jsem měla ráda. Můžu mu však věřit? "Co chceš" přemáhala jsem se, abych nezačala brečet. "Chtěl bych se ti omluvit. Já vim, přehnal jsem to a hrozně mě to mrzí. Promiň." " Nemyslíš si snad, že to zpraví jediná blbá věta." "Já vím, že si na mě naštvaná, ale nesmíš jí věřit. Nevěř kaka-shin. Je to odporná mrcha!" "Nikdy přede mnou neurážej Kaka-shin. Teď je to moje nejlepší kamarádka. Za chvíli přijde." "Ne Kim. Nepřijde."



Přání

14. února 2009 v 18:07 Moje keci : )
Mám přání. Přání, která nejdou uskutečnit v jednom životě. Chtěla bych mít pocit beznaděje, ale chci mít taky pocit, že můžu vládnout. Každého ovládat. Chci být milá, aby mě bral každý jako kamarádku. Chci být oblíbená, ale zároveň děsně nesnášená. Vzbuzovat v ostatních respekt. Chci mít jednoho milýho kluka, kterej by mě měl rád. Chtěla bych bejt ale i Děvka. Děvka která nemá city. Chtěla bych mít život plný záhad. Záhad který nedovedu vysvětlit. Chci mít život jako pohádku ve které dopadne všechno dobře. Chci mít život jako z hororu. Nikdy co hroznýho se může stát. Chci mít pokojný život bez nástrach. Chtěla bych být duchem a nevzdád se vlastního těla.Chtěla bych být zvíře. Zvíře s lidským rozumem.Chci umět létat a plavat v nejhlubších oceánech. Chtěla bych zkusit aspoň na jeden den nemít city. City, které tolika lidem ubližují. Vím, že nejde mít všechno, ale chtěla bych to někdy zkusit.

Naruto

14. února 2009 v 18:05 Naruto









Od Deny

13. února 2009 v 18:22 Pro vás
Od Deny pro mě : ) Moc se mi líbí. Díky.Je to fakt supeer.



pro Deny

13. února 2009 v 18:13 Pro vás
To je pro tebe Deny. : ) Já vim trochu opožděně neměla sem moc čas. Tak doufam, že se ti bude aspoň trošičku líbit.


Pomsta

12. února 2009 v 19:52 Moje povídky
Možná časem přejmenuju, ale žádnej jinej název sem zatim nevymyslela. Omlouvám se za chyby. Je to moje druhá povídka tak buďte prosím schovívavý. Tu první sem dám taky ,ale este nevim kdy. Jo a napiste koment ,když si to přečtete ráda bych věděla jestli má cenu pokračovat.

Jau. Moje hlava. A kde to sem? Kde jsou všichni? Vždyť před chvílí tu byla spousta lidí. A proč ležim na zemi? Nedokážu odpovědět, všimnu si však kočky. Jediného živého tvora v celém okolí. Je černá jako uhel a dívá se na mě, jako by mě chtěla zabít. Rychle si tuhle myšlenku radši odepřu. Chci si jí pohladit, ale odběhla k rohu ulice. Půjdu za ní, ostatně stejně nemám nic jiného na práci. Přiblížím se tak na pět metrů od ní a ona se rozběhne zase. Nevím, proč jsem se tak rozhodla. Běžím za ní a nevím kam. To jsem ještě niky neudělala. Vede mě uličkami, kterými jsem nikdy nešla. Hele zastavila se. Je tam nějaké tělo. Nevím, co mám dělat. Přiblížím se. Co to. Néééé! Nééééééé! To není možný. Vidím sama sebe uprostřed louže krve.
,,Haló. Jsi v pořádku. Jsem Nero." Už sem v nebi? Pomyslím si, nade mnou stojí hotovej anděl. ,,Jo sem. Au to byla pecka!" ,,Kam jdeš? "Na to se ale neměl ptát! Nééé. Vzpomínám si jen na tu kočku a nato zkrvavené tělo. Motá se mi hlava. ,,Děje se něco? " Na to už nemůžu odpovědět. Musím pryč odtud. A zbrkle se rozběhnu na druhou stranu. ,,Počkej! "Uslyším za sebou a zmizím za rohem. Nevím, jakým zázrakem sem se ocitla doma, ale sem ráda.
Za ten den se už nic zvláštního nestalo, ale pořád mi nejde do hlavy, co se tam na ulici stalo.
,,Vstávej Kim!" ,,Kolik je hodin?" ,,Půl osmí." ,,Nech mě spát!" ,,Dělej, za chvíli se staví Temari." A sakra škola. Vylítnu z postele rychlostí blesku. Nemůžu nic najít. Prostě den blbec. Crrrrrr. Už je tu, rychle popadnu tašku a jdu otevřít. ,,Dneska nějak pozdě a to si říkala, když se to stalo mně, že tobě se to stát nemůže." ,, No jo trochu sem se přecenila." řekla sem a cítila porážku.
,,Slyšela jsi to, Kim? Přišel nějakej novej kluk a prej pěknej. Holky se o tom bavily, když šli kolem mě do školy. Pane bože to je určitě on!" Ukázala na kluka v riflích a černym tričku. ,,Je úžasnej!" Sakra. Je to on. Ten ze včerejška. Ale né. Jde přímo k nám. ,, Ahoj.
Jak ti je? A můžu se zeptat, jak se jmenuješ? Včera v tý rychlosti se mi to asi vykouřilo z hlavy." ,,Promiň sem Kim a tohle je Temari. Už musíme jít, promiň někdy jindy. Ahoj." ,,Ty se snim znáš a nic si mi neřekla? Jak si mi to mohla udělat!" ,,Ne tak docela Temari. Jo potkala sem ho včera na ulici, ale nic víc. Nepřipadalo mi to důležitý."

Ten týden se už nic zvláštního nestalo. S Temari sme se po dlouhém přesvědčování usmířili. Musela sem ale vyvalit všechno co se stalo. Neřekla sem jí, ale o té kočce. Myslela by si, že sem blázen. Ostatně stačí, když si to myslím já.


,,Tak končíme. Doufám, že si z dnešní hodiny něco pamatujete. Po prázdninách bude písemka." ,,Né. Temari slyšíš to? Písemka a já si zrovna z týhle hodiny pamatuju houby. Jsi nějaká smutná Temari. Stalo se něco?",, Jo. Máma chce, abych s ní jela k příbuznejm.",, Dneska? Ale Temari, to mi nemůžeš udělat.",, Já vím, promiň. Už musím jít. Ahoj." ,,No to je bezva a co já teď budu celej tejden dělat? No každopádně pujdu domů." Usměju se na Temari.


Né. Zase ta kočka. Jak to? Normálně člověk nepotká dvakrát stejnou kočku v tak velkym městě úplně na jinym místě. Ale co, půjdu za ní. Jednou jsem to zkusila tak, proč to nemůžu zkusit znova. Tentokrát mě však dovedla do nějakého parku. Zmizela. Tentokrát nic zvláštního. Nejsem blázen. Pomyslím si a nesmírně se mi uleví. ,,Co tu děláš?" Ozvalse za mnou nějaký hlas. ,,Ptám se znova. Co tu děláš?" Otočil mě nějaký kluk a přitiskl ke stromu. Koukal se mi do očí, jako bych někoho zabila.,, Au. To bolí. " ,,Odpověz. Co tu děláš?",, Nech jí Jamanuto." Ten hlas znám. Ale kdo ?.... Nero. Oči se mi rozzářily štěstím. ,,Ale Jamanuto, že se nestydíš takhle obtěžovat malou holku." Řekl se smíchem jeden z těch tří, co stály za Nerem. To neměl říkat. Konečně mě ale pustil. ,,Jaká malá holka ty malej kluku." Vyrazila sem na něj. Měla sem sto chutí mu jednu vrazit. ,,Nech toho .Kim." řekl Nero a chytil mě za zápěstí. ,,Co tu děláš, Kim?" ,,Vám to říkat nemusím a stejně byste mi nevěřily. Pustil mě!" ,, Ale Nero to nemůžeš. Snad sme se na něčem dohodli. Nebo si už nevzpomínáš." ,,Jamanuto, nemůžeme ale jen tak...." ,,Nemůžeš tak já to udělám za tebe!" Přišel ke mně a znovu mě přitiskl na ten strom. ,,Pusť jí Jamanuto!",, Ne dokud to neřekne." ,,Au. To bolí." ,,Co tu děláš?" ,,Sledovala jsem kočku." Řekla sem naštvaně. ,,Jamanuto neříkal si, že tu byla kočka." Všichni zvážnili a Jamanuto mě pustil. ,,Kde je? A Jak vypadala? Viděla si jí už někdy?" Tolik otázek kuli jedný kočce, to mě nejde do hlavy, řekla jsem si v duchu. ,,Zmizela někde tady." ,,Kenji, Kilimi zkuste se po ní podívat. A ty pokračuj Kim." ,,Byla černá." A…..zase vidím před sebou moje zkrvavené tělo tu kočku. Motá se mi hlava. Asi budu zvracet. Padám dolů. Cítím jak mě někdo chytil a pokládá mě na zem.


Tma všude je tma. ,,Nesmíš nic říct. Nic. Jestli ano najdu si tě. I kdyby si se schovala do nejhustšího lesa, do nejhlubšího oceánu. Pak už nebude úniku a ty dopadneš jako moje sestra." Ten hlas se ještě několik minut smál odporný smích. Škodolibí, smutný, a vládnoucí smích, který mi neumožnil se na nic zeptat.


,,Pane Bože kde.. kde to sem? A kde je N..nero?" ,,Klid Kim. Já ti nestačim?" Zasmál se Jamanuto tichým hlasem, abych to neslišela. ,,Jamanuto, kde to sem? A kde je Nero?" ,,Víš co,za chvíli příde a třeba ti to vysvětlí já nevim jak."


Asi 5 minut bylo takové trapné ticho. Jamanuto vyřezával něco do kůry stromu a já sem myslela na to, co se poslední dobou děje a kde sem teď. ,,Hele Nero. " vykřikl Jamanuto a běžel k němu. ,,Ahoj Kim. Jak se máš?" ,,Dobře." Nero se podíval na Jamanuta a řekl mu že ostatní sou v sadě. ,,Ahoj." zavolal na mě Jamanuto než zmizel.,,Kim řekneš mi o té kočce?" ,,Proč je ta kočka tak důležitá? To není jen tak nějaká kočka žejo, Nero." ,,Hrrrr. Neptej se já ti to říct nemůžu." V tu chvíli mu byl v očích vidět hrozný vztek a touha něco rozbít a schodí ze stolku vázu. ,,Prosím řekni mi o tý kočce Kim." ,,Já…….. nemůžu Nero." V hlavě mi zněl pořád ten hlas, kvůli kterému sem se bála říct jedinou větu o kočce jenž mě pronásledovala. ,,Proč? Proč nemůžeš říct všechno o kočce, která tě sem přivedla." ,,Nemůžu." V očích se mi zaleskli slzy ztrachu. Nevím jestli to byl strach z kočky, hlasu jenž slyšim jenom já nebo z Nera.,, Zabila by mě!" ,pošeptala jsem aby mě nikdo neslyšel. ,,Nebuď směšná, Kim jak by tě mohla zabít nějaká blbá kočka."
To neměl říkat,ale řekl to v obavě už nevím co si mám myslet jednou dělá, že je ta kočka tak důležitá a pak se mě vysmívá. Přála jsem si , aby tu místo něho byl Jamanuto. Ten se aspoň nepřetvařoval. Vyrazila jsem ze dveří. Tohle jsem snášet nemohla. Za dveřmi stál Jamanuto a další kluci. Podívala jsem se na Jamanuta, pak na Nera a s pláčem jsem běžela pryč.


,, Nero, to si asi trochu přehnal." Odvětil Janamuto, když Nero klečel na zemi. ,, Aspoň víme, že je tady. Kaka-shin je tady a jako oběť si vybrala Kim." Mluvil smutně a v očích se mu zableskly slzy.


Ruce

12. února 2009 v 18:53 Oko
Tak na tyhle obrázky sem narazila uplnou nahodou a uplne me dostali. Nevim proc, ale proste se mi libej.






Štve mě to.

12. února 2009 v 17:12 Moje keci : )
Všechny tyhle věci sem psala, když sem měla depku tak že ani někdy nevím co jsem psala.
Je to jen můj názor tak kdyby s tim někdo nesouhlasil klidně to napiste do komentu.

Na světě mě štve tolik věcí, ale za zmíňku stojí jen zlomek z nich.

Štve mě, že sem jiná než ostatní, štve mě to, že jsem neschopná. Neschopná dotáhnout cokoliv do konce. Štve mě, že jsem jen malá ušmudlaná rybička v celém oceánu. Štve mě, když někdo říká, že je blbej, hnusnej, neschopnej a sama to říkám taky. Štve mě, Když někdo říká, jak je úžasnej. Jsou to protiklady a oba mě štvou a ani nevím proč. Štve mě, že lidi vidí na všem jen to špatné a nevidí to krásné. Štve mě, že já se k těm lidem přidávám . Jdu za davem, a ani si to někdy neuvědomuju a to mě štve nejvíc. Nevím co mám dělat. Štve mě to, že dělám to co ostatníi to, žejsem jiná. štve mě to, že nevím proč. ale možná kdybych věděla, byla bychzase naštvaná, že to vím. A ani vlastně už nevím jestli mě to štve.