Březen 2009

Odpočívá v pokoji

24. března 2009 v 18:42 Moje keci : )
Smrt, je pořád s námi, chodí nám věrně po boku a mi jí někdy ani nevnímáme a neuvědomujeme si, že nás může chytit kdykoliv za ruku a stáhnout k sobě dolů. Stáhne nás a my se nemůžeme nijak bránit, nemůžeme se jí vzepřít, neptá se nás, jestli se nám už chce odejít s ní a opustit lidi kolem, lidi, které máme rádi….Nebojte, nikdo mi neumřel, nebo jo? ….. Ne, to jenom moje občanka odpočívá v pokoji. (myslím tím učebnici občanské výchovy, bohužel občanku ještě nemám, ale nevadí, stejně taky bude často asi ležet doma.) Dneska sem si jí zapomněla vzít chudinku do školy (docela jí závidím) no a pak přišla hodina OV a my se začali omlouvat, co nemáme. A začal rozhovor:
,,Paní učitelko omluvte mě, já sem si zapomněla učebnici."
(Nenávidim tuhle větu, ale používám jí docela často. Ach ta skleróza, na to nám taky říká ať si kupujeme ginko bilobu)
,,A kdepak si jí nechala."
,,Doma."
,,Hmmm, odpočívá v pokoji co?"

Nato celá třída chytila záchvat smíchu, samozřejmě já taky.(kdo mě zná dovede si představit, jak mě tahle stupidní věta pobavila.

No jen si to představte, jak vaše učebnice odpočívá někde v pokoji a vy jí na hrobeček nosíte kytičky.





Zradil jsi mě a na to se nezapomíná 3

21. března 2009 v 19:14 Moje povídky
,Měla jsem využít situace a říct, že je k němu dovedu. Třeba by si to rozmyslel, ale to teď je už jedno, snad se vrátí. Určitě se vrátí´ Honilo se Luichi hlavou. ,Nikdy nezapomenu, co jsi mi udělal, ale přesto jsem ti vděčná, to ty jsi ze mě udělal to co jsem. Díky Kaizene. Chci, aby si mě vedl, poroučel mi, cvičil mě, i když né vždy férově. Dal jsi mi hodně, i když o tom nevíš. Vím, že jsi hodně dobrej a málo kdo se ti vyrovná, chci být jako ty. Chci, aby si mě dovedl tam kam chci a toho se nevzdám, teď ne. Luichi se nikdy nevzdává.´Zavřela oči, ale viděla jen ten den. Ten jeden den, kdy je zradila, aby dosáhla svého, neúspěšně. Pamatovala si všechno.
,,Proč to děláš?" Dívala se na svázaného Meishiho a musela se smát.
,,To sis vážně myslel, že tě mám ráda? Tebe takovýho ubožáka a zrádce?" Ptala se ho pohrdavě.
,,Jak se mě opovažuješ říkat zrádce? Ty která jsi právě teď zradila nás? Proč?" Díval se na ni a v očích měl slzy.
,,Tak hele chlapečku. Já nevim, kdo z nás je větší zrádce. Víš, já jdu za tím, co chci, ale ty?" Meishi se na ní nechápavě podíval. Pamatovala si z toho rozhovoru každičký slovo,každičkej výraz v obličeji. ,,Ty jsi zradil přátelé, osobu, kterou jsi miloval a chceš to nejlepší jen pro sebe, i když si to nepřipouštíš, ale se mnou ti to nějak nevyšlo." zasmála se a pokračovala. ,,Já na rozdíl od tebe jsem přátelé nezradila, protože já mám jedinýho přítele a to je můj cíl a udělám všechno proto, abych ho měla, protože jen cíl, vysněný cíl miluju a nikoho jinýho. Jste pro mě jen odpad. Nezáleží mi na vás, na nikom jen na mém cíly a ten jsem zatím nezradila. Ne, nikdy ho nezradím!" Tím Luichi tenhle rozhovor ukončila. Zvedla Meishiho a vedla ho po cestě tam, kde měli sraz z Kaizenem.
,,Co tím chceš docílit, že mě dáš Kaizenovi?" přerušil ticho Meishi.
,,To ti může bejt jedno, ale třeba se přiblížím alespoň o krůček k mímu miláčkovi."
Dovedla ho před chatrč, zaťukala, ale nic.
,,Snad si nemyslíš, že tady trávim celej den." Ozvalo se za ní. ,,To je jen pro hosty." Usmál se.
Luichi se před ním malinko uklonila, aby viděl, že si ho váží.
,,Pojďte dál" usmál a zavedl je do jednoho z ,,pokoje". ,,Co chceš Luichi…asi si jen tak nepřišla ne?"
,,Přivedla jsem ti ho. Chtěl si ho ne?" Kaizen se podíval na Meichiho a pak zase na Luichi.
,,Výborně, co za něj chceš..?" Zeptal se jí, jako kdyby to nevěděl, ale on to moc dobře věděl.
,,Nedělej, že to nevíš…"
,,Myslíš, že si pamatuju každičký přání všech holek na světě?" Odsekl jí Kaizen.
,,Nedělej, že nevíš. Víš co, tak já ti to připomenu. Vysmál si se mi, že bych nedokázala se vyrovnat tvým členům a řek si mi, že až přivedu někoho kdo se ti bude hodit, tak že o tom pouvažuješ tak tady ho máš!" Popadla svázaného Meishiho za záda a hodila mu ho před nohy.
,,Dobře zauvažuju, ale snad si nemyslíš, že bych tě vzal jenom proto, že mě doneseš nějakýho ubožáka, ale budu o tom přemýšlet."
,,Ale já myslela, že…."
,,Ty nemáš co myslet." Obořil se na ní se zbraní u krku.
,,Ty chceš bojovat?"
,,Neměl jsem to v plánu ,ale….."
Ze vzpomínek jí dostl až vrzot dveří a do pokeje vstoupila Michiy. Potřebuju s tebou mluvit.
,Tak vida, já věděla, že se vrátí.´ pomyslela si Luichi. ,Konečně mi zase něco vychází. ´ ,,Tak co přišla si se mi omluvit nebo potřebuješ něco jinýho?" Řekla pohrdavě.
,,Jestli myslíš, že se ti za něco budu omlouvat tak to ne, ale něco bych potřebovala." Bylo jí na Luichi něco divnýho, ale nehodlala to řešit.
,,Tak co potřebuješ? Zítra mě maj pustit tak aby sme to stihly." Usmála se Luichi.
,,Chci, aby si mě ovedla k Meishimu. Prosím. Kaizen se to nemusí dozvědět. Chci ho zase zpátky." Prosila Luichi.
,Výborně. Je to nějak moc snadný.´ ,,Nevim, to bych si musela rozmyslet. Víš co? Stav se za mnou zítra ráno a uvidíme"
,Je tak naivní, až je to krásný.´ Pomyslela si Luichy, když Michiy s nadějí ve tváři opustila její pokoj. ,Tak a teď ještě, aby to klaplo u Kaizena.´

Dobré ráno.

21. března 2009 v 8:37 Moje keci : )
Au moje hlava. Takovej krásnej sen sem měla. O klukách a pak taky o tom designu(dáváš mi pěkně zabrat ). Chtěla sem se otočit, a najednou taková mrda do hlavy. Pěkně do zadunělo. Ono když se o dřevo bouchne něco dutýho... Divim se, že sem tou ránou někoho nevzbudila, ale to sem vynahradila potom, sestra mě asi zabije, sem jí pak asi probudila mim výtlemem. Asi budu mít otřes mosku. Teda ja žádnej nemam tak asi nebudu no. Uznejte, že když člověk nemá mozek tak nemůže mít otřes mosku. To je pěkná představa. Někde se praštíte hodně do hlavy a oni vás odvezou do nemocnice a pak jen řeknou: Není to nic vážnýho, jen má otřes pilin. To nic asi budu celej den mimo. Ještě, že sem nezmáčkla tu žabičku, to by mi asi popřála dobré ráno svím Kvak Kvak. No ... dobré? Dneska je optimistický ráno. A jak ste se vyspali vy?

Omlouvám se

21. března 2009 v 8:35 Moje keci : )
Chtěla bych se omluvit, že sem v posledni době toho moc nepřibývalo teda ne moc. Nic. A taky, že sem nechodila k SB. Měla sem toho nějak moc a nestíhala jsem, teda este trochu nestiham. Tak se omlouvam, ale pokusim se to napravit XD.


Hrabe mi

15. března 2009 v 18:14 Moje keci : )

Už jste to zažili? Mám děsnou chuť se smát a ani nemám důvod. Mám pocit, že asi vyletím z kůže. Mám pocit, že moje …. No vidíte ani nevim, jak to mám pojmenovat…sakra nevim jak to říct…. Prostě, že se ve mně něco zvětšuje a už se to do mě ani nevejde. Došlo mi , že vám tu plácám samí kraviny , ale vůbec mi to nevadí. Asi sem blázen, ale není to hezký. Není hezký bejt blázen. Blázen, který je šťastný? Nevim jak je to možný, ale došlo mi, že vás mám ráda. Sakra to zní blbě. Sem strašně ráda že vás mám. Aspoň s někym se dá kecat. Sakra. Sakra. Sakra. Sakra asi sem se fakt zbláznila. Konečně mě zas jednou nevadí, že zejtra začíná zas ten sedmidenní koloběh a to jen kvůli vám. Sakra, ani nevim co mě dostalo do takovýhle ,,euforie" vidíte ani nevim jak se to píše. Nejrači bych vás všechny opusinkovala. Počkejte tady je par pusinek pro vás. Vyberte si jakou chcete. Sháněla sem je jen tak..? Né kvůli vám.


Sakra mě hrabe. Sakra ja sem fakt jetel ( jako pako ). Sakra sestřelte mě zpátky na zem dokud nejsem tak vysoko, jinak si pak pěkně natluču, ale to stejně. Jak krásné je létat s orlem po boku. Hrabe mi já vim, ale ono to zas přejde….. možná .
Tak víte co já toho nechám a půjdu si radši přečíst vaše skvělí články.

Vanesa Mae

15. března 2009 v 13:29 videa






Od Deny. Díky

15. března 2009 v 13:26 Pro vás
Díky Deny. Já vim trochu opožděně, tak se nezlob. Taky ode mě nic jinýho čekat ani nemůžeš. Díkyyyyyyy






Trippy Myspace Graphics

Ještě jednou díky.

Návod, jak nenarazit do dveří

11. března 2009 v 19:54 Moje keci : )
Toto je pro mé SB Deny, které často naráží do dveří.

Tak rozhodla jsem se, že vám sem dám jednoduchej návod, jak procházet dveřmi, protože vím, že některým z vás to dělá docela potíže. Neříkám, že je to nějak moc těžký. Většina lidí se to naučí hned, jak dosáhnou na kliku, ale někdo je hold pomalejší. tak tady to je.


Toto sou dveře, jak ste si ráčili asi všimnout. Je to moc chytrá věcička a určitě jí máte všichni doma. No myslím, že každý ví, k čemu to slouží, ale aby se neřeklo.

1. Když se člověk naštve, většinou má sto chutí s něčim praštit. V tomto případě sou dveře to´nejlepší.
Pozor! jestli máte někdo dveře se sklem, tak třískejte raději méně.) Pak už všichni v okolí vědí, že ste naštvaní a není radno vás ještě více prudit a navíc dveře dávaj krásný rány.

2. Když vám moc do mluvení není. Zamknete se, aby vás nikdo nerušil a tím zabráníte vztupu osob o které nestojíte.
Pozor! aby ste pak nezapomněli, že´ste je zamkli i to se někdy stává a pak skončíte s pěknou boulí na hlavě.

3. Můžete s nima naštvat docela dost lidí. Např. když s váma chce někdo mluvit a vy jdete do pokoje můžete mu je zabouchnout přímo před nosem a to skoro nikdo rád nemá. Můžete s nima taky vrzat a to docela slušně, teda dokud vám to nějak nenamažou nebo tak něco.


Tak a teď jak se vlastně používají, když chcete jenom projít.


Tak toto je klika. Když vám zůstane v ruce, může vám přinýst štěstí, ale i smůlu podle toho jak se to vezme : )
Tak, aby ste mohly projít, tak kliku nejdříve pevně uchopíte, a pak zatlačíte směrem dolů. Doufám, že zatím chápete : ) Není to nic těžkého, ale v žádném případě na to nemůžete zapomenout. Pak už jenom stačí zatlačit směrem k vám. Taky nic těžkého, a dveře jsou otevřeny, pak už jenom kliku pustíte a zavření je totéž, akorát tlačíte od sebe.
Doporučuji se před nimi nejdříve zastavit, protože by to někomu nemuselo dělat dobře přímo v pohybu, ale to je už jen na vás.


Opakování:



Tak doufam, že vám to trochu pomohlo.






K narozeninám

11. března 2009 v 18:23 Moje povídky
Deny to je pro tebe k narozeninam. Je to takový nic moc, protože sem zrovna neměla žádnej nápad. No ale snaha byla, tak dystak se nezlob. Tak tady je.
Když se probudila, věděla, že dnešek normální nebude. Měla narozeniny a vždycky ji štvalo, jak se k ní všichni najednou chovali mile a každý, kdo jí potkal, jí začal blahopřát. Už jí štvalo to věčný, Hodně štěstí, zdraví, lásky,…´přál to každý a ona věděla, že spousta z nich to říká jen tak, jen proto, že se to tak na narozeniny dělá. Podívala se na mobil, jestli nemá nějakou SMSku, protože každý rok jí alespoň jedna vzbudila. , Nic?´ Pomyslela si, trochu jí to zklamalo…Ano,neměla to ráda, ale jedna SMSka by je přece nezabila ne? Teda aspoň Tatsuko ne. Aspoň ta se mohla přemoct na jednu SMSku nebo třeba Kiba a Hiro . Od těch by jí to nevadilo.Po chvíli válení v posteli a sem tam nějakého kouknutí na mobil vstala. Už jí nebavilo se jen tak válet. Řekla si, že půjde ven. Vždycky jí jen zvonil mobil, jestli nechce jít s partou ven a teď nic.
Xxx
Šla po ulici a nikoho známého nepotkala.
,To není normální, vždycky tu je hafo lidí a teď nikdo? Určitě se válí všichni doma.´ Utěšovala se, aby nemyslela na to, že se něco děje a ona o tom neví. Když došla k Tatsuko, bylo jí divné, že nemá otevřené okno. Po ránu totiž vždycky Tatsuko větrala a než odešla zavřela ho. ,Je možné, aby Tasuko zapomněla?´pokládala si v duchu otázku. Bylo to pro ní hrozné tušit, že se všichni někde baví a jen ona ne a ještě k tomu na její narozeniny. Zazvonila, ale nikdo neotevíral. Zkusila to ještě podruhé a potřetí, ale nic. Bylo jí líto, že jí nic Tatsuko neřekla. Mohla aspoň prohodit, že nebude doma. Napadlo jí, že bude u Kibi.
A šla k němu. Zvonila, ale nic. Koukala se do oken, jestli něco neuvidí, obešla skoro celý dům, ale nic.
,,Budeš tu zkoumat každej barák v okolí? Nebo máš vyhlídnutý jen nějaký?"
Zeptal se nějaký kluk. Byl docela hezkej , ale taky pěkně drzej.
Kim se začervenala, ale pak jí došlo, že jí vlastně špehuje.
,,Do toho ti nic není." Odvětila docela naštvaně.
,,No tak promiň no." Řekl pohrdavě. ,,Já jen jestli za chvíli dojdeš i tam, kde bydlim já?" Řekl už s úsměvem.
,,No to nevim, ale stejně by si nebyl doma, když mě tady špehuješ, nemůžeš bejt na dvou místech najednou ." Snažila se, aby nebilo vidět, že jí to docela začíná bavit. On to taky na sobě nedal znát a ona by si připadala, jako že prohrála.
,,Co ty víš, třeba bych doma už byl. Nechceš to zkusit?" Zeptal se jí s úsměvem. ,,Mě by to udělalo radost." Dodal a měl co dělat, aby se nezačal smát.
Kim nevěděla, co je na tom tak vtipnýho. ,,A co zato. Tobě by to udělalo radost, ale co bych z toho měla já?"
,Začíná se mi líbit.´ Pomyslel si a pokračoval. ,,Aspoň by si se nenudila, když sou všichni pryč."
,,Ty víš kde sou?" Chytla se jeho slov, jako zachranýho kruhu Kim.
,,I kdybych to věděl, tobě bych to neřekl."
,,Proč né?" Zeptala se nechápavě Kim.
,,A proč jo, co bych z toho měl. Ty by si se za nima vypravila a mě by si tu nechala." Vzdychl a pak pokračoval. ,,A kdo by chtěl přijít o rozhovor s takovouhle…"
,,Co! S takovouhle..?" Chtěla vědět Kim. Nestávalo se často, že by se s ní začal někdo jen tak bavit.
,,To je jedno. Ty u mě nezazvoníš a já ti neřeknu, kde sou tví kámoši. Jsme vyrovnaní."
,, A kdybych zazvonila, řekl by si mi to?" Chytila se zase za jeho poslední slova, ale nelíbilo se jí, že se musí takhle doprošovat.
,,Hmm…? Možná." Dělal, jako že dlouho přemýšlí, aby to Kim naštvalo.
,,A kde bydlíš?"
Na to jen zvedl ruku a ukázal na velkej bílej barák s pěknou zahradou.
Kim
šla zazvonit, přesvědčená, že jí to pak řekne. Zazvonila, ale nic. Věděla, že nikdo nepříde, ale musela dělat, že by někdo přijít mohl. Zazvonila podruhý, jako to udělala i u Tatsuko. Někoho uslyšela jít dolů. Otočila se, jestli ten kluk stojí ještě za ní jako před chvílí. Nestál tam. Dveře se otevřely a v nich stál nějakej pán. Šel z něj docela strach.
,,Co chceš?" Zeptal se dotčeně, že si ho dovoluje někdo tahat z postele.
,,Chtěla bych ..?" Zakoktala. Došlo jí, že jí neřekl, jak se jmenuje.
,,Co bys chtěla!?" Zabrumlal ten chlap. Už vypadal, že je docela mrzutej a vypadal, jako když za chvíli vybuchne vzteky.
Ten malej parchant jí v tom nechal máchat. ,Aspoň jí mohl říct jak se jmenuje.´ Byla na něj tak naštvaná a obličej jí začal vzteky rudnout. ,,Už nic. Nic nepotřebuju. Omlouvám se, že sem vás probudila."
,,Hmm" zabručel ten chlap a pak zabouchl dveře Kim před nosem.
Kim už nechtěla toho hnusnýho kluka vidět. Takhle si z ní vystřelit nemusel. Rozhodla se, že půjde domů. On ví, kde sou a nic jí neřekne a ona je tu nebude nikde nahánět po městě, ostatně můžou být kdekoliv. Najednou se za rohem ozve hlasitý smích. Rozhodne se tam podívat a doufá, že tam neuvidí toho… je to on! Sakra, že já sem jsem vůbec lezla.
,,Ty hnusnej parchante, co si to o mě myslíš. Si fakt ubožák." Rozčileně ho seřvala Kim.
,,Brzdi." Chytil jí za zápěstí a díval se jí do očí.
, Je tak krásnej, ale proč musí bejt i takovej magor?´Honilo se Kim hlavou.
,,Nebo co? Proč bych měla. Ty se ke mně taky nechováš zrovna nejlíp." Rozzlobeně dodala Kim.
,,Promiň. Za to tě odnesu kam budeš chtít." Řekl s úsměvem a vzal Kim do náručí. ,,Tak kam to bude?" Dodal.
,,Nech mě, pust mě jinak…." Začala vyhrožovat Kim.
,,Jinak co?" Chvíly se odmlčel. A díval se Kim do očí, jestli jí to vážně tolik vadí. ,,Víš co? Já vim kam půjdem." Usmál se na Kim tím nejhezčím úsměvem, jakej kdy viděla.
,,Počkej pusť mě, já … sem hrozně těžká." Odporovala Kim, ostatně tak by odporovala asi každá holka.
,,No?...Jenom malinko, ale mě to nevadí" usmál se na ní drze. A šel.
Xxx
Dovedl jí až k cukrárně. Bylo tam hezky a už jí ani tolik nevadilo, že jí nenapsali SMSku. Byla ráda, že ho potkala.
,,Tak a jsme tady." Postavil jí opatrně na zem, chytil jí za ruku a dovedl dovnitř. ,,Tak co si dáš?" Zeptal se, jakoby už dávno věděl, že jí stejně objedná něco jinýho.
Kim se nezmohla ani na jediný slovo. To bylo poprvé, co jí nějakej kluk pozval do cukrárny. Vlastně teda dones. Kim se jen nechápavě podívala na toho kluka a došlo jí, že ani neví, jak se jmenuje, ale na to se zeptá až později.
,,Dáme si dva banány v čokoládě." Řekl suveréně prodavači a šel si sednout ke stolku.
Kim tam jen nevěřícně stála a ani se nepohnula.
,,No tak pojď!" Chytil jí za ruku a náramně se bavil. ,,To si ještě nikdy nebyla v cukrárně nebo co?" Bavil se dál jejím pohledem, kterej byl úplně mimo.
,,Ještě si mě neřekl, jak se jmenuješ." Řekla Kim a pomalu se vzpamatovávala ze šoku.
,,Promiň, jsem Nero, ale to je jedno ne? Hlavní je, jestli se na sví narozeniny dobře bavíš." Usmál se na ní zase tim krásnym úsměvem.
,,Bavila bych se líp, kdyby tu byla eště Tatsuko." Posmutněla trochu Kim.
,,Ale to by jsme tady nemohli bej my sami." Usmál se na ní Nero a dal jí pusu na tvář. ,,Promiň, ale jinak to nešlo, brzy to pochopíš."
Číšník jim přinesl banány v čokoládě, popřál jim dobrou chuť a zase odešel. Hned jak se Kim dostala z jednoho šoku, už byl zas ve druhym. ,Proč to udělal? On mě doopravdy dal pusu? To až budu vyprávět Tatsuko.´Pomyslela si a trochu se zasmála.
,,To jsem rád, že se bavíš, Kim."
Ostatně on se bavil taky. Když po něm Tatsuko tohle chtěla, myslel, že se asi zbláznila, ale teď je jí za to vděčnej.
,,Jejda, to už je hodin. No ta mě zabije." Dodal, když dojedli poslední sousto.
,,Kdo tě zabije?" ptala se hned Kim.
,,To už je jedno, ale pojď už musíme." Prudce se zvedl, položil peníze na stůl (nechal tam i malý dýško), chytil Kim za ruku a táhl jí někam jinam.

,,Počkej kam to jdeme?" Ptala se Kim překvapeně, protože prodělala další šok, ale na to jí už Nero neodpověděl.
Xxx
Byly na louce, kde mívaly sraz s partou. Louka byla malá a celá obklíčená lesy. Najednou se z poza lesa vyřítila parta lidí a všichni křičely jeden přes druhého.
,,Všechno nejlepší k narozeninám Kim" Křičely a Kim se jen nechápavě dívala.
,,Máš přeci narozeniny Kim. To si si vážně myslela, že na tebe všichni zapomněly?" Pošeptal Kim do ucha a ještě jednou jí dal pusu na tvář.
Někdo z lesa nesl židle, někdo jiný zas ve dvojici stůl, další nosily na tácech jednohubky a nějaký cukroví. Všichni to tam začaly rovnat, jen Tatsuko, která to jak bylo vidět měla všechno na starosti šla k nim.
,,Doufám, že tě Nero moc nezlobil." Řekla a podívala se zvláštně na Nera.
,,Né ani moc né." Usmála se Kim a podívala se na něj.
,,Tak už pojďte." Kňučel nedočkavě Nero. ,,Víš co si my slíbila."
,,Jj vim. Kim pojď já sem mu za odměnu slíbila , že tu bude moct bejt s náma, tak ať z toho taky něco má."
,,Za odměnu?" Zeptala se zklamaně Kim.
,,Jo." Usmála se Tatsuko . ,,Tak už pojď."
Všichni se dobře bavily, až na Kim. Pořád byla zklamaná, že to dělal jen proto, aby tu mohl zůstat. Jedinej, kdo si všiml, že s ní není něco v pořádku byl právě Nero.
,,Můžu s tebou mluvit, Kim?" Zeptal se Nero, věděl, proč je Kim tak zklamaná.
,,Proč?" Ptala se Kim, i když odpověď dávno znala.
,,Neptej se tak blbě a poď, nebo si tě zase odnesu!" Skoro na ní zařval a pak se na ní jakoby omluvně podíval.
Kim radši šla. Nechtěla, aby jí tu nosil přede všema, ještě navíc potom, co jí došlo, že to děla jenom za odměnu, i když musela uznat, že se jí to vlastně líbilo, jak jí odnesl do tý cukrárny.
,,Tak co chceš." Odsekla Kim, když jí Nero dovedl na kraj lesa.
,,Měl jsem tě zaměstnat na dopoledne, ano, měl. A měl jsem tě sem dovíst za odměnu, ale to není důvod, abys byla naštvaná!" Spustil na ní smutně.
,,Mě je to jedno, dovedl jsi mě sem, zabavil jsi mě, sem ti za to vděčná. Už to nebudeme rozpitvávat. Mě je to už jasný a odměnu ti nikdo nebere, já to chápu. Splinil si svůj úkol a máš nárok na odměnu, tak si jí vem."

,,Nic nechápeš!" Zařval na ní Nro, až se pár lidí u stolu na louce otočilo, ale nevěnovali tomu moc pozornosti. ,,Nic …… Splnil sem svůj úkol a mám nárok na odměnu, ale jestli mě tu nechceš, tak já odejdu. Nechápeš nic. Nechápeš, že kdyby mi na tobě ani trochu nezáleželo, myslíš, že bych tě odnesl zrovna do cukrárny?.." zamyslel se na chvíly. ,,Víš mi kluci na tu cukrárnu zrovna neletíme…… Myslíš, že kdyby mi na tobě nezáleželo, že bych se namáhal dávat ti pusu?.... Ale víš co, to už je jedno jestli mě tu nechceš tak já jdu." Řekl, dal Kim ještě jednu pusu na tvář a pak odcházel.
,,Počkej….." Zařvala na něj Kim. ,,neodcházej." Dodala a rozběhla s k němu. ,,Prosím zůstaň tu. Chci, aby si tu zůstal." Chytila ho za ruku. ,,Promiň…..já …asi sem to vážně nepochopila."
Nero se jí díval do očí, byly tak krásné, ale leskly se. Nero se k ní naklonil a jemně jí políbil. Pak jí vzal do náručí (To byla jeho specijalita) a odnesl zpátky na louku.

Slavilo se dlouho. Došlo, na pár rvaček, ale Kim s Nerem seděli dál vedle sebe a dobře se bavily. : )


Boy

10. března 2009 v 19:22 Obrázky
Obrázek “http://www.animegalleries.net/albums/userpics/89019/zane.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.

Obrázek “http://www.animegalleries.net/albums/userpics/76335/%255Blarge%255D%255BAnimePaper%255Dwallpapers_Black-Cat_bj0rN_12563.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.

Obrázek “http://www.animegalleries.net/albums/userpics/76335/animeboy2.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.


Obrázok “http://i144.photobucket.com/albums/r194/rampster/guy%20anime/683928.jpg” sa nedá zobraziť, pretože obsahuje chyby.

: )





Zradil si mě a na to se nezapomíná 2.

6. března 2009 v 18:36 Moje povídky
Ahoj. Stalo se přesně to, co sem věděla, že se stane. To druhý pokračovíní (Pomsta) udělám hned, jak se mi přestane v hlavě motat tohle. Jo ty povídky na přání asi udělám, přesvědčila si mě : ) Ale ještě nevim kdy. Tady už je ta povídka, vim trošku krátká, ale delší zatim nějak ... no prostě se mě to nekde šprajcne tak to dam jako jeden dil.



Všichni už odešli jen Michiy tam zůstala. Chvíli seděla na chodbě, ale pak si řekla, že půjde dovnitř. Chtěla být jako první u toho až se Luichi probere. Neví, co jí řekne, bude doufat, že jí napadne samo, aby něco řekla, jinak by to asi nepřežila. Chtělo se jí spát, ale nechtěla něco prošvihnout. Chtěla si udržet oči otevřený, ale byli hrozně těžký. ,Zavřenýma očima nic nezkazim né, když budu mít zavřený oči a budu vzhůru…….. Mohla bych tak vydržet?´ pomyslela si. Věděla, že moc dlouho nevydrží, ale chtěla se o to aspoň pokusit. Ano vydržela, ale asi jen pět minut. Potom usnula na židli, co byla přesně naproti Luichi a hlavu měla položenou na stole.
Luichi se probudila, chvíli jí trvalo, než jí došlo, co se vlastně stalo, ale potom se musela smát. Zadívala se na Michiy s milým výrazem v obličeji.
,Je tak kouzelná. Až se divim, že ji Meishi kvůli mně nechal. Roztomilá tvářička a velký srdce. Nebezpečná kombinace. Zradil jí a ona se ho stejně pokouší zachránit? Tak měl přeci jen Kaizen pravdu. A co tu vlastně dělá? Snad si nemyslí, že jí řeknu kde je. ….. I když, třeba bych si tim u Kaizena šplhla.´ Pomyslela si a zase se usmála.
Úsměv jí ale ztuhl, když do pokoje vtrhl Tai. Michiy sebou trhla. Probudila jí ta rána se kterou Tai dveře zavíral.
,,Michiy?..Myslel sem, že seš doma a spíš?" Zakroutil jen nevěřícně hlavou.
,,Já..?" Michiy přemýšlela co řekne, nějak si nemohla vybavit co dělala před tím, než usnula.
,,Jo spala, než si jí probudil! Taky si jí mohl nechat vyspat dýl." Vyhrkla ze sebe Luichi.
Michiy zrudla. ,Ona o mě ví? Sakra, sakra, sakra. Neměla sem ty oči zavírat.´
,,Je docela hezká, když spí. Divim se, že jí Meishi kvůli mně nechal." Dodala a začala se smát.
Michiy se zarazila. ,To si neměla řikat´pomyslela si, ale nemohla nic dělat, byla to pravda. Meishi jí opustil kvůli ní. Michiy začala Luichi probodávat pohledem. Nenáviděla jí. Nemohla jí ani cejtit. A ona si s ní tady hrála.
Tai se na Luichi nevěřícně podíval a v očích se mu oběvovala výčitka. Jako by říkal, To si neměla Luichi, jak můžeš bejt tak krutá? Proč jí to děláš?.
Luichi se jen usmála a pokrčila rameny, jako by dokonale četla Taiho myšlenky a pokračovala.
,,Víte, pobavili ste mě. Copak si vážně myslíte, že vám jen tak řeknu, kde Meichi je? Zvláštní…….ste tak naivní, až je to hezký." Tai chtěl něco říct, ale Luichi mu to ještě nedovolila. ,,Jak ste si ráčily určitě všimnout, Kaizen se ke mně moc přátelsky nezachoval, i když sem mu přivedla Meishiho, ale to není důvod, abych vám řekla kde je. Já se tak snadno nevzdávám. A to čeho dosáhnout chci, toho dosáhnu i kdybych měla jít přez mrtvoly."
,,To nám teda řekneš!!!" Vyjekla na ní Michiy a její ruce přitiskly Luichi k postely. ,,Řekneš nám to. Musíš." Znělo to trochu jako prosba i když Michiy aby to tak znělo nechtěla.
,,Klídek Michiy. To, jak sem řekla že ve spánku vypadáš pěkně……nemusela si to brát tak vážně. A navíc já o vážnej vztah z holkou nestojim…. I když?" Luichi se jen usmála.
Michiy z ní hned slezla a dál jí probodávala pohledem. ,,Já o tebe nestojím!!!" Michiy překvapilo, jak může bejt tak klidná. Ví, že se tu nemůže nijak bránit a přesto je uráží? ,,O tebe ne…" Zabručela.
,,Mluv Luichi nebo..!" Pokoušel se o výhrušku Tai.
,,Nebo co Taii?" usmála se Luichi. ,,Budeš mě mučit nebo snad použiješ jiný donucovací metody? Oba víme, že ty na to nemáš. Nedokázal by si mě mučit potom ,co ses se mnou vyspal…." 5ekla to tak přímo, bez jedinýho zaváhání. Podívala se na Taie. ,,Jejda to sem asi říkat neměla co?" A usmála se.
Michiy se na Taie podivala a jen zakroutila hlavou. Ten zrudl. Luichi byla prostě neodolatelná. Tai na jednu stranu Meishiho chápal ostatně on to udělal taky.
,,Děvko!!! Ty hnusná kreténská děvko!!!" Michiy měla sto chutí jí namístě podříznout, ale pak se podívala na Taie. Ten se jen smutně díval na ni. ,,Já…. Já….nemyslela sem, že ty……ty taky." Nevěděla kloudně co má říkat tohle si doopravdy o něm nemyslela. Vyrazila ze dveří.
,,Michiy počkej!" Tai se za ní rozběhl.
,,Nech mě ty idiote. Nic mi do tvýho milostnýho života není, ale tohle?"
Běžela někam pryč, někam kde nebude nikdo a cestou si utírala slzy. Když vybíhala z hlavních dveří narazila do Harushiho ten jí chytil a díval se nechápavě na ní. Ta se ale po chvíly vytrhla a běžela dál.
Harushi pokračval v cestě už o něco rychleji. Když došel do Luichina pokoje viděl Taie jak vzkříšeně sedí na židly.
,,Tai? Můžeš mi to vysvětlit? Proč je Michiy tak naštvaná a ….." Tai Harushiho přerušil.
,,Ví o nás……O mě a ….Luichi." Řekl to smutně, skoro jako by se omlouval.
,,Taii….? Ty a …Luichi……já myslel, že jen……Meishi?" Fakt nevěděl, co na to říct. Nechápal co na Luichi všichni vidí. Ano, byla pěkná, krutá, měla svoje kouzlo, ale že by jí všichni tak snadno podlehly? ,,Ty si ale idiot, jak si mohl dopustit, že se to dozvěděla. Teď, když víš jak je to pro ní težký." Harushi jen nechápavě zakroutil hlavou.
,,To né on. To sem byla já." Přihlásila se Luichi. Nebylo jí příjemné, když se v jejím pokoji se s ní nemluví, i když o ní. ,,Já sem to byla a ani mě to moc nemrzí." Luichi se nevině usmála. ,,Je zábavné se dívat jak mě nenávidíte a milujete zároveň. Líbí se mi, když mi nevinná dívenka nadáva do děvky."
Harushi se na ní jen podíval a pak pokračovak k Taiemu, který tam jenom smutně seděl a poslouchal výčitky. Jako by věděl, že mluvit k Luichi by znamenalo nechat jí vyhrát. ,,Musíme Jít za Michiy!"
Tai se jen nevěřícně podíval. ,,Myslim, že ne mě Michiy nemá náladu."
,,Já vím, ale musíš tam bejt jako pojistka. U Michiy nikdy nevíš, co udělá a to víš moc dobře! Tak koukej zvednout tu svojí línou prdel."
Tai chtěl ještě něco říct, ale Harushi mu v tom jediným pohledem zabránil. Nedovolil mu mít jednu jedinou připomínku.

Xxx

Běžela až k velkýmu rybník, bylo to její nejoblíbenější místo. To ticho, klid, zpěv ptáků a ten pocit, že nikde nikdo není jí dělal dobře. Opřela se o kmen svého oblíbeného stromu, na kterém bylo vyryté M+M věděla, že je to dětinské, ale na ten den ráda vzpomínala. Byl to den, kdy jí poprvé Meishi pověděl, jak moc jí má rád a dal jí řetízek. Ale teď jí ty vzpomínky ničily. Připadalo jí, jako když se v nich dusí. Chtěla by se stim smířit, ale nevěděla jak. Nešlo jen tak zapomenout.

Seděly u rybníka a kolem bylo ticho, jen ptáci si chvílemi povídali a zpívali si milostné písničky. Občas se k nim připojila i nějaká žabička, ale zpěvu ptáků se ta její báseň přirovnat nedala. Stmívalo se, když k dívce sedící na okraji rybníka přistoupil chlapec. Divka vytáhla pomalu nohy zvody a chvíly se na chlapce dívala. Připadalo jí, jako když se čas zastavil a svět se přestal točit.
,,Meishi? Jak si tu dlouho?" Zeptala se nesměle dívka a nazouvala si boty.
Chlapec se na ní usmál. ,,Dneska? .... teprve deset minut.
,,Co že? Ty sem chodíš i jindy? Já...nikdy sem tě tady neviděla." Řekla a trochu zčervenala.
,,Neco pro tebe mám Michiy."
,,Co je to?" Zeptala se nedočkavě.
,,Chceš to vědět?" Napínal jí, věděl jak je strašně nedočkavá. ,,Pojď blíž a zavři oči."
Šla, chtěla vědět co to je. Nenapadla jí jediná věc, kterou by pro ní mohl Meishi mít.
,,Otoč se, ale oči neotvírej." řekl jí, když dívka došla skoro až k němu. Vytáhl z kapsy řetízek a opatrně jí ho připnul na krk.,,Už můžeš otevřít."
Dívka si sáhla na krk. Měla takovou radost a skočila Meishimu kolem krku. ,,Děkuju, ale proč?"
,,Mám tě rád Michiy."
Ty slova jí stačily, usmála se a dala Meishimu pusu, pak společně vyryli do stromu M+M.

,,Michiy tady si." Křikl s úlevou Harushi.
Michiy se prudce zvedla. Nechtěla, aby jí někdo rušil. ,,Di pryč. Nestojim o tvoje utěšování a chi bejt sama."
,,To asi nepůjde víš já sem slíbil, že tě dovedu zpátky." Harushi jí to říkal s takovým klidem, i když měl strach, co Michiy vlastně udělá.
,,Komupak si to slíbil co? Tomu otpornýmu Taiimu? Nebo snad tý děvce Luichi? Spíš sní snad taky?" Michiy vytáhla zbraň, věděla, že jestli jí někdo bude chtít dovíst zpátky, bude to muset udělat násilím, i kdyby měla zranit přítele.
Najednou jí však někdo chytil pevně ze zadu a ona se nemohla vyprostit. Nevěděla kdo to je a pak jí to došlo. Harushi k ní přiběhl a vzal jí malý kapesní nožejk z ruky.
,,Ty hnusáku pust mě! Nešahej na mě! Ty.." Rozeřvala se Michiy. Šel z ní docela strach, ale Tai jí teď pustit nemohl. Kdyby to udělal, asi by to tu vyhodila do vzduchu.
,,Promiň Michiy" Omlouval se Harushi.
,,Ty na mě moc nemluv. Dovolíš, aby na mě šahal tady ten…"
,,Dost Michiy!!! Nemyslim si, že by udělal něco špatnýho. Ostatně nám do jeho milostnýho života nic není. Nemyslíš si, že trochu přehániš? To chceš vážně takhle pokračovat? Neříkej, že jo….Protože jinak bych musel udělat to co nechci …teda Tai by to musel udělat a on určitě taky nechce." Harushi byl naštvanej. Ani náhodou se mu nelíbylo, jak se to vyostřilo, ale sou přeci jedna parta tak se tak budou chovat. ,,Tai by tě musel vyloučit. Máme nějaký pravidla ne? Nadávky se berou jako..? skoro nic, i když ve tvym případě sou taky docela vostrý. A ty Taii to výš. Vim, že by si za to nikoho nevyloučil, ale kdybych požadoval radu asi by došlo alespoň k nějakýmu trestu a navíc si na mě vytáhla Michiy nůž a to není zrovna přiměřený od tebe….Kamarádky!" Pronesl Harushi naštvaně, ale v jeho hlase nebyl jen vztek, byl tam i smutek.
Tai se na Harushiho děkovně podíval. Byl rád, že se ho zastal. Harushi Taiemu pokynul, aby Michiy už pustil. Ta se jenom svezla po Taiim těle k zemi a začala plakat.
,,Je mi to líto."Měla to být omluva. Až teď si uvědomila, co vlastně udělala, ale Luichi nikdy neodpustí. A vůbec může jí Harushi odpustit? Vždyť na něj vytáhla nůž.Ani se nezastavila a neváhala, jestli tim může někoho poranit. Vždyť mohla Harushiho i zabít.
,Musim jít za Luichi. Musí mi říct, kde Meishi je. Musí mě k němu zavést. Musí, prostě musí. ´
Honilo se jí hlavou. Měla pocit, že za chvíli vybuchne. Možná by byla ráda. Nemusela by se tu trápit. ,Musim ho najít. ´
Tai a Harushi byly poněkud vedle. Ještě nikdy neviděly Michiy tak zoufalou. Nikdy předtím než je přistihla a Luichi ho pak unesla. Vždycky se smála, ale teď?
,,Odpuštěno." řekl krádce Harushi. Nevěděl, co může říct a co ne, Nechtěl jí ublížit.
Michiy se na Harushiho nevěřícně podívala. ,On..On mi odpustil? Já .. vytáhla sem na něj nůž a on mi řekne jenom odpuštěno? Ani se v tom nebude vrtat, jako jindy?´Ta myšlenka, že se v tom Harushi nebude prohrabovat jí udělala radost. Nestála o nějaké kázání. Pak se jenom podívala na Taie s otázkou jestli jí taky odpustil.
,,Promiň." řekl Tai a sám sobě se divil, že to řekl.
,On mi neodpustí. Já věděla, že to neudělá. Potom co jsem mu tak nadávala. Sakra přeci jen mě vyloučí. Harushi měl pravdu a já si to doopravdy zasloužim. ´Honilo se jí dál hlavou. A po tváři jí začaly znova stékat slzy.
Harushi se jen na Taie nevěřícně podíval. ,Snad mu tak nic neudělala ne? Nadávala mu, ale to si zasloužil.´
,,Promiň. Já nechtěl sem ti ublížit. Promiň Michiy." Vypadlo z něj.
Michiy na Taie vytřeštila oči. To bylo poprvé, co ho slyšela se omlouvat a ta omluva patřila jí. Rychle se zvedla a skočila Taiemu kolem krku. ,,Nic se nestalo." pošeptala mu do ucha. ,,To já bych se měla omlouvat."
Harushi si odkašlal.,,Myslim, že toho objímání bylo už dost ne?" usmál se. ,,Už by sme měli jít domů."
,,Ne, já s váma domů nepujdu. Musim si ještě něco vyřídit s Luichi. Sama." Dodala když viděla, že chtějí jít s ní.




od Deny

6. března 2009 v 17:59 Diplomy
A tohle je od Deny. Taky fakt peknej a vubec se divim ze sem nevypadla už v prvnim kole



Od Jarmily : )

6. března 2009 v 17:56 Diplomy
Tak tenhle je od Jarmily. Je fakt uplně suprovej.

Anime girl

4. března 2009 v 18:53 Obrázky

Anime_girl-1.jpg anime girl image by kyoko-uchia1



Zradil jsi mě a na to se nezapomíná.

1. března 2009 v 17:52 Moje povídky
Tak tohle sem nikdy nechtěla dělat, nikdy sem nechtěla mít rozepsaný dvě pokráčka, ale nějak to přišlo. No snad to nějak přežiju.
Jo ještě sem vám chtěla říct teda tobě Jarmi, já nepíšu povídky na přání proto, protože si myslim že to moc neumim a mam z toho takovej divnej pocit, ale možná to zkusim.

Běžela nahoru po schodech, bylo jí jedno, že se na ni všichni dívají. Chtěla už být na pokoji. Konečně. Svalila se na postel a mlátila rukama do polštáře. Nedokázala se ovládat. ,,Nenávidím jí! Zabiju ji! Zabiju tu svini." Byla zoufalá a chtělo se jí spát, ale nemohla. Ne, dokud se tý hnusný zmiji nepomstí. Někdo zaklepal a do pokoje vstoupila Tatsuko. ,,Michiy, stalo se něco?" ,,Jdi pryč!" zařvala na ní Michiy. Tatsuko chtěla jít blíž. ,,Vypadni, dělej!" Tatsuko nechtěla nechat tam Michiy samotnou, byla to její kamarádka. Michiy popadla keramickýho slona a hodila jí ho pod nohy. ,,Vypadni!!!" Michiy se neubránila další várce vzteku a slz. Konečně Tatsuko odešla. ,,Nenávidím jí!" Zařvala Michiy do ticha. Její hlas se rozléhal po celym baráku. Zabořila hlavu do polštáře a zoufale plakala. Nevšimla si, že už není sama. Sedl si k ní na postel a položil jí ruku na rameno. Michiy se na něj podívala byl to Harushi. Objala ho a pevně ho držela. ,,Chápeš? Využila ho a on se nechal! Musíme ho najít, i když si to nezaslouží." Harushi věděl, jak moc ho má Michiy ráda a nedovedl si představit, jak moc jí to musí bolet, nikdo by si to nedovedl představit. ,,Ví o tom už někdo?" Zeptal se opatrně Harushi. ,,Ne, kromě tebe, Taie a mě nikdo." Seděli tam v objetí ještě hodně dlouho. Občas Michiy vykřikla něco, jako já tě nenávidím nebo je to pěkná bestie, zabiju jí, ale potom usnula. Harushi jí pečlivě přikryl, aby jí nebyla zima a odešel.

,,Jak je na tom?" Ptala se Tatsuko, když Harushi konečně vyšel z jejího pokoje. ,,Spí." Odpověděl spokojeně Harushi. ,,A co se stalo?" pokračovala Tatsuko. ,,To se dozvíš na tý poradě. Co Tai svolal na deváteu nebo ti to nedošlo? Ostatně Kolik je?" ,,Za pět devět." Na to už Harushi nic neřekl a jenom se na ní usmál.


Tai přišel o něco dýl. Všichni byli už netrpělivý. Věděli, že je to docela vážný, protože Haruski nevtipkoval jako vždycky. ,,Ahoj Taii." Pozdravili ho všichni, ale jen Tatsuko pokračovala dál. ,,Co se stalo? Proč je Michiy tak naštvaná? " Sjela ho přísným pohledem. ,,Klid Tatsuko." Tai se chvíli odmlčel. ,,Harushi, jak je na tom Michiy? Zeptal se Tai, i když odpověď už vlastně znal. ,,Špatně." Odpověděl krátce Harushi. ,,Spí?" pokračoval Tai. Harushi jen kývl na souhlas a pak dodal. ,,Slyšíš tu snad něco jako Já tě nenávidím?" Chtěl trochu rozptýlit poněkud chmurnou atmosféru, ale moc se mu to nepodařilo. ,,Hej vy dva, co se teda stalo?" Zařvala nepříčetně Tatsuko. ,,Luichi unesla Meishio." Jak to Tai dořekl, všichni na něj civěly s otevřenou pusou, všichni až na Harushiho. ,,Dě-děláš si legraci že-že jo." Zakoktala potichu Tatsuko. ,,Dyť byla na naší straně né?" ozval se Rei. ,,Jo, taky sme si to myslely." ,,Ta mrcha." Zašeptala Tatsuko. Najednou se ozvala hrozná rána a za ní další. ,,Nenávidím jí!" ,,Neříkal si že spí?" Zeptal se vyděšeně Tai. ,,Jo, spala." Usmál se nevinně Harushi.

Tai a Harushi vrazili do dveří Michiina pokoje. Na podlaze ležela rozbitá váza, keramický slon (ještě od Tatsuko), rámeček s fotkou, na které byla Michiy a Meishi. Na zemi ležela ještě Michiy a tloukla rukama do země, aby ze sebe trochu vzteku dostala. Tai k ní přiběhl, chytil jí za ramena a nasměroval si jí tak, aby mu viděla do obličeje. ,,My ho najdeme Michiy." Řekl a díval se jí při tom do jejich uplakaných očí. ,,Mě je to jedno, ať si tam klidně umře a ona s nim!" Zařvala Michiy a zoufale Taie objala. ,, Michiy neříkej to, co nemyslíš vážně." Tai se na chvíly odmlčel. ,,Harushi, řekni ostatním, že se sejdeme zítra v 8. Tai počkal, až Harushi odejde a pak pokračoval k Michiy. ,,Nemusíš s námi jít, jestli nechceš!" ,,Chci." Odpověděla Michiy a podívala se mu do očí. ,,Chci ho najít!"

,,Jsme všichni?" ,, Ne!" Křikla Michiy. Tai přemýšlel kdo chybí, ale nějak si namohl vzpomenout. ,,Chybí Meishi." Pokračovala Michiy. Tai se na ní jen usmál, aby věděla, že ho to pobavilo. ,,Tak, včera jsem přemýšlel, kde by mohl Meishi být a napadla mě jenom skrýš Kaizena, nikdo jinej po Meishim nešel." Řekl smutně Tai a pak pokračoval. ,,No je to poměrně velký, takže Rei, Koisuke a Tatsuko budou procházet okolní skrýše a já a Harushi ostatní půjdeme do hlavní. Jo a ty, Michiy si můžeš vybrat." ,,Jasně že jdu s vámi." Usmála se Michiy. Tak jo, jdeme." Zavelel Tai.

Když Taičho skupina došla na místo a vešly do polorozpadlé, hnusně olezlé chatrče mohly si vybrat, na tři lidi tam byly čtyři dveře. Tai si vybral úplně ty zadní a Harushi si vybral zase ty úplně první. Na Michiy zbyli dvoje. Něco jí lákalo do těch třetích a tak se tam rozešla. Chvílema jí pod nohama prolezla nějaká krysa nebo co to bylo, ale když došla k dalším dveřím a otevřela je nemohla věřit vlastním očím. Na zemi ležela Luichi kolem ní byla všude krev. Michiy zavřískala ,,Tai, Harushi, pojďte sem." Po chvíli do místnosti přiběhl i Harushi s Taiem . Tai běžel k Luichi, aby zjistil jestli ještě žije. ,,Žije. Musíme jí odnýst do nemocnice." ,,A co ty Druhý dveře?" ,,Ajo Harushi skoč tam my zatím půjdeme."

Odnesli jsme Luichi do nemocnice a předali jí doktorům. Za chvíli za námi přišel Harushi. ,,Nic tam nebylo jenom řetízek." V ruce držel stříbrný řetízek. ,,Né." Vykřikla michiy. ,,To není možný." ,,Co není možný?" ptal se nechápavě Tai.,,Ten-ten řetízek vrátila sem ho Meishimu, když sem je viděla s Luichi." ,,Tak že Meishi tam byl. Zítra budeme pokračovat uvidíme co nám Luichi řekne." ,,Jestli nám vůbec něco řekne." Povzdychl si Harushi.




Blesky

1. března 2009 v 17:41 Obrázky
Líbí se mi bouřka i když dokáže být i krutá. : )