K narozeninám

11. března 2009 v 18:23 |  Moje povídky
Deny to je pro tebe k narozeninam. Je to takový nic moc, protože sem zrovna neměla žádnej nápad. No ale snaha byla, tak dystak se nezlob. Tak tady je.
Když se probudila, věděla, že dnešek normální nebude. Měla narozeniny a vždycky ji štvalo, jak se k ní všichni najednou chovali mile a každý, kdo jí potkal, jí začal blahopřát. Už jí štvalo to věčný, Hodně štěstí, zdraví, lásky,…´přál to každý a ona věděla, že spousta z nich to říká jen tak, jen proto, že se to tak na narozeniny dělá. Podívala se na mobil, jestli nemá nějakou SMSku, protože každý rok jí alespoň jedna vzbudila. , Nic?´ Pomyslela si, trochu jí to zklamalo…Ano,neměla to ráda, ale jedna SMSka by je přece nezabila ne? Teda aspoň Tatsuko ne. Aspoň ta se mohla přemoct na jednu SMSku nebo třeba Kiba a Hiro . Od těch by jí to nevadilo.Po chvíli válení v posteli a sem tam nějakého kouknutí na mobil vstala. Už jí nebavilo se jen tak válet. Řekla si, že půjde ven. Vždycky jí jen zvonil mobil, jestli nechce jít s partou ven a teď nic.
Xxx
Šla po ulici a nikoho známého nepotkala.
,To není normální, vždycky tu je hafo lidí a teď nikdo? Určitě se válí všichni doma.´ Utěšovala se, aby nemyslela na to, že se něco děje a ona o tom neví. Když došla k Tatsuko, bylo jí divné, že nemá otevřené okno. Po ránu totiž vždycky Tatsuko větrala a než odešla zavřela ho. ,Je možné, aby Tasuko zapomněla?´pokládala si v duchu otázku. Bylo to pro ní hrozné tušit, že se všichni někde baví a jen ona ne a ještě k tomu na její narozeniny. Zazvonila, ale nikdo neotevíral. Zkusila to ještě podruhé a potřetí, ale nic. Bylo jí líto, že jí nic Tatsuko neřekla. Mohla aspoň prohodit, že nebude doma. Napadlo jí, že bude u Kibi.
A šla k němu. Zvonila, ale nic. Koukala se do oken, jestli něco neuvidí, obešla skoro celý dům, ale nic.
,,Budeš tu zkoumat každej barák v okolí? Nebo máš vyhlídnutý jen nějaký?"
Zeptal se nějaký kluk. Byl docela hezkej , ale taky pěkně drzej.
Kim se začervenala, ale pak jí došlo, že jí vlastně špehuje.
,,Do toho ti nic není." Odvětila docela naštvaně.
,,No tak promiň no." Řekl pohrdavě. ,,Já jen jestli za chvíli dojdeš i tam, kde bydlim já?" Řekl už s úsměvem.
,,No to nevim, ale stejně by si nebyl doma, když mě tady špehuješ, nemůžeš bejt na dvou místech najednou ." Snažila se, aby nebilo vidět, že jí to docela začíná bavit. On to taky na sobě nedal znát a ona by si připadala, jako že prohrála.
,,Co ty víš, třeba bych doma už byl. Nechceš to zkusit?" Zeptal se jí s úsměvem. ,,Mě by to udělalo radost." Dodal a měl co dělat, aby se nezačal smát.
Kim nevěděla, co je na tom tak vtipnýho. ,,A co zato. Tobě by to udělalo radost, ale co bych z toho měla já?"
,Začíná se mi líbit.´ Pomyslel si a pokračoval. ,,Aspoň by si se nenudila, když sou všichni pryč."
,,Ty víš kde sou?" Chytla se jeho slov, jako zachranýho kruhu Kim.
,,I kdybych to věděl, tobě bych to neřekl."
,,Proč né?" Zeptala se nechápavě Kim.
,,A proč jo, co bych z toho měl. Ty by si se za nima vypravila a mě by si tu nechala." Vzdychl a pak pokračoval. ,,A kdo by chtěl přijít o rozhovor s takovouhle…"
,,Co! S takovouhle..?" Chtěla vědět Kim. Nestávalo se často, že by se s ní začal někdo jen tak bavit.
,,To je jedno. Ty u mě nezazvoníš a já ti neřeknu, kde sou tví kámoši. Jsme vyrovnaní."
,, A kdybych zazvonila, řekl by si mi to?" Chytila se zase za jeho poslední slova, ale nelíbilo se jí, že se musí takhle doprošovat.
,,Hmm…? Možná." Dělal, jako že dlouho přemýšlí, aby to Kim naštvalo.
,,A kde bydlíš?"
Na to jen zvedl ruku a ukázal na velkej bílej barák s pěknou zahradou.
Kim
šla zazvonit, přesvědčená, že jí to pak řekne. Zazvonila, ale nic. Věděla, že nikdo nepříde, ale musela dělat, že by někdo přijít mohl. Zazvonila podruhý, jako to udělala i u Tatsuko. Někoho uslyšela jít dolů. Otočila se, jestli ten kluk stojí ještě za ní jako před chvílí. Nestál tam. Dveře se otevřely a v nich stál nějakej pán. Šel z něj docela strach.
,,Co chceš?" Zeptal se dotčeně, že si ho dovoluje někdo tahat z postele.
,,Chtěla bych ..?" Zakoktala. Došlo jí, že jí neřekl, jak se jmenuje.
,,Co bys chtěla!?" Zabrumlal ten chlap. Už vypadal, že je docela mrzutej a vypadal, jako když za chvíli vybuchne vzteky.
Ten malej parchant jí v tom nechal máchat. ,Aspoň jí mohl říct jak se jmenuje.´ Byla na něj tak naštvaná a obličej jí začal vzteky rudnout. ,,Už nic. Nic nepotřebuju. Omlouvám se, že sem vás probudila."
,,Hmm" zabručel ten chlap a pak zabouchl dveře Kim před nosem.
Kim už nechtěla toho hnusnýho kluka vidět. Takhle si z ní vystřelit nemusel. Rozhodla se, že půjde domů. On ví, kde sou a nic jí neřekne a ona je tu nebude nikde nahánět po městě, ostatně můžou být kdekoliv. Najednou se za rohem ozve hlasitý smích. Rozhodne se tam podívat a doufá, že tam neuvidí toho… je to on! Sakra, že já sem jsem vůbec lezla.
,,Ty hnusnej parchante, co si to o mě myslíš. Si fakt ubožák." Rozčileně ho seřvala Kim.
,,Brzdi." Chytil jí za zápěstí a díval se jí do očí.
, Je tak krásnej, ale proč musí bejt i takovej magor?´Honilo se Kim hlavou.
,,Nebo co? Proč bych měla. Ty se ke mně taky nechováš zrovna nejlíp." Rozzlobeně dodala Kim.
,,Promiň. Za to tě odnesu kam budeš chtít." Řekl s úsměvem a vzal Kim do náručí. ,,Tak kam to bude?" Dodal.
,,Nech mě, pust mě jinak…." Začala vyhrožovat Kim.
,,Jinak co?" Chvíly se odmlčel. A díval se Kim do očí, jestli jí to vážně tolik vadí. ,,Víš co? Já vim kam půjdem." Usmál se na Kim tím nejhezčím úsměvem, jakej kdy viděla.
,,Počkej pusť mě, já … sem hrozně těžká." Odporovala Kim, ostatně tak by odporovala asi každá holka.
,,No?...Jenom malinko, ale mě to nevadí" usmál se na ní drze. A šel.
Xxx
Dovedl jí až k cukrárně. Bylo tam hezky a už jí ani tolik nevadilo, že jí nenapsali SMSku. Byla ráda, že ho potkala.
,,Tak a jsme tady." Postavil jí opatrně na zem, chytil jí za ruku a dovedl dovnitř. ,,Tak co si dáš?" Zeptal se, jakoby už dávno věděl, že jí stejně objedná něco jinýho.
Kim se nezmohla ani na jediný slovo. To bylo poprvé, co jí nějakej kluk pozval do cukrárny. Vlastně teda dones. Kim se jen nechápavě podívala na toho kluka a došlo jí, že ani neví, jak se jmenuje, ale na to se zeptá až později.
,,Dáme si dva banány v čokoládě." Řekl suveréně prodavači a šel si sednout ke stolku.
Kim tam jen nevěřícně stála a ani se nepohnula.
,,No tak pojď!" Chytil jí za ruku a náramně se bavil. ,,To si ještě nikdy nebyla v cukrárně nebo co?" Bavil se dál jejím pohledem, kterej byl úplně mimo.
,,Ještě si mě neřekl, jak se jmenuješ." Řekla Kim a pomalu se vzpamatovávala ze šoku.
,,Promiň, jsem Nero, ale to je jedno ne? Hlavní je, jestli se na sví narozeniny dobře bavíš." Usmál se na ní zase tim krásnym úsměvem.
,,Bavila bych se líp, kdyby tu byla eště Tatsuko." Posmutněla trochu Kim.
,,Ale to by jsme tady nemohli bej my sami." Usmál se na ní Nero a dal jí pusu na tvář. ,,Promiň, ale jinak to nešlo, brzy to pochopíš."
Číšník jim přinesl banány v čokoládě, popřál jim dobrou chuť a zase odešel. Hned jak se Kim dostala z jednoho šoku, už byl zas ve druhym. ,Proč to udělal? On mě doopravdy dal pusu? To až budu vyprávět Tatsuko.´Pomyslela si a trochu se zasmála.
,,To jsem rád, že se bavíš, Kim."
Ostatně on se bavil taky. Když po něm Tatsuko tohle chtěla, myslel, že se asi zbláznila, ale teď je jí za to vděčnej.
,,Jejda, to už je hodin. No ta mě zabije." Dodal, když dojedli poslední sousto.
,,Kdo tě zabije?" ptala se hned Kim.
,,To už je jedno, ale pojď už musíme." Prudce se zvedl, položil peníze na stůl (nechal tam i malý dýško), chytil Kim za ruku a táhl jí někam jinam.

,,Počkej kam to jdeme?" Ptala se Kim překvapeně, protože prodělala další šok, ale na to jí už Nero neodpověděl.
Xxx
Byly na louce, kde mívaly sraz s partou. Louka byla malá a celá obklíčená lesy. Najednou se z poza lesa vyřítila parta lidí a všichni křičely jeden přes druhého.
,,Všechno nejlepší k narozeninám Kim" Křičely a Kim se jen nechápavě dívala.
,,Máš přeci narozeniny Kim. To si si vážně myslela, že na tebe všichni zapomněly?" Pošeptal Kim do ucha a ještě jednou jí dal pusu na tvář.
Někdo z lesa nesl židle, někdo jiný zas ve dvojici stůl, další nosily na tácech jednohubky a nějaký cukroví. Všichni to tam začaly rovnat, jen Tatsuko, která to jak bylo vidět měla všechno na starosti šla k nim.
,,Doufám, že tě Nero moc nezlobil." Řekla a podívala se zvláštně na Nera.
,,Né ani moc né." Usmála se Kim a podívala se na něj.
,,Tak už pojďte." Kňučel nedočkavě Nero. ,,Víš co si my slíbila."
,,Jj vim. Kim pojď já sem mu za odměnu slíbila , že tu bude moct bejt s náma, tak ať z toho taky něco má."
,,Za odměnu?" Zeptala se zklamaně Kim.
,,Jo." Usmála se Tatsuko . ,,Tak už pojď."
Všichni se dobře bavily, až na Kim. Pořád byla zklamaná, že to dělal jen proto, aby tu mohl zůstat. Jedinej, kdo si všiml, že s ní není něco v pořádku byl právě Nero.
,,Můžu s tebou mluvit, Kim?" Zeptal se Nero, věděl, proč je Kim tak zklamaná.
,,Proč?" Ptala se Kim, i když odpověď dávno znala.
,,Neptej se tak blbě a poď, nebo si tě zase odnesu!" Skoro na ní zařval a pak se na ní jakoby omluvně podíval.
Kim radši šla. Nechtěla, aby jí tu nosil přede všema, ještě navíc potom, co jí došlo, že to děla jenom za odměnu, i když musela uznat, že se jí to vlastně líbilo, jak jí odnesl do tý cukrárny.
,,Tak co chceš." Odsekla Kim, když jí Nero dovedl na kraj lesa.
,,Měl jsem tě zaměstnat na dopoledne, ano, měl. A měl jsem tě sem dovíst za odměnu, ale to není důvod, abys byla naštvaná!" Spustil na ní smutně.
,,Mě je to jedno, dovedl jsi mě sem, zabavil jsi mě, sem ti za to vděčná. Už to nebudeme rozpitvávat. Mě je to už jasný a odměnu ti nikdo nebere, já to chápu. Splinil si svůj úkol a máš nárok na odměnu, tak si jí vem."

,,Nic nechápeš!" Zařval na ní Nro, až se pár lidí u stolu na louce otočilo, ale nevěnovali tomu moc pozornosti. ,,Nic …… Splnil sem svůj úkol a mám nárok na odměnu, ale jestli mě tu nechceš, tak já odejdu. Nechápeš nic. Nechápeš, že kdyby mi na tobě ani trochu nezáleželo, myslíš, že bych tě odnesl zrovna do cukrárny?.." zamyslel se na chvíly. ,,Víš mi kluci na tu cukrárnu zrovna neletíme…… Myslíš, že kdyby mi na tobě nezáleželo, že bych se namáhal dávat ti pusu?.... Ale víš co, to už je jedno jestli mě tu nechceš tak já jdu." Řekl, dal Kim ještě jednu pusu na tvář a pak odcházel.
,,Počkej….." Zařvala na něj Kim. ,,neodcházej." Dodala a rozběhla s k němu. ,,Prosím zůstaň tu. Chci, aby si tu zůstal." Chytila ho za ruku. ,,Promiň…..já …asi sem to vážně nepochopila."
Nero se jí díval do očí, byly tak krásné, ale leskly se. Nero se k ní naklonil a jemně jí políbil. Pak jí vzal do náručí (To byla jeho specijalita) a odnesl zpátky na louku.

Slavilo se dlouho. Došlo, na pár rvaček, ale Kim s Nerem seděli dál vedle sebe a dobře se bavily. : )

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Deny*SB* Deny*SB* | Web | 11. března 2009 v 21:52 | Reagovat

To je krááásný a nádherný a prostě super...děkuju moc, si s tím měla určitě hafo prace...to si snad ani nezasloužim...fakt moooc děkujuuu :-*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama