Prosinec 2009

Chocolate love

31. prosince 2009 v 10:52 Vaše povídky
Ahoj :) tak a hádejte co mám! :D nevíte co? .... mám tu první yaoi povídku na tomto blogu. Nepsala sem jí sice já, ale to nevadí. Tak a teď sem patří poděkování osobě, která nechce být jmenována a osobě, která to všechno pro mě napsala (pro ty míň chápavý je to jedna osoba :D) Je to její první yaoi, ale je strašně krásny :D ne já ás nebudu ovlivňovat a přeji příjemné počteníčko.


Jednou mě budeš milovat 5 (Rich a Josh)

27. prosince 2009 v 20:48 Moje povídky
Ahoj ... tak vám sem hodim další dílek :) njn ani vám nebudu ratši říkat kdy jsem to psala, ale tak ... tenhle díl je sice takový slabší )teda alespoň podle mě, ale příště se vám to budu snažit vynahradit. Tak si to užijte.


1. KAPITOLA - Svíčky

24. prosince 2009 v 16:53 Klavírista
Ahoj. Tak tu mám nový cyklus Klavírista. No nevím, kolik z vás to bude zajímat, ale já už si na něčem svoje myšlenky vybít musela :D Neslibuju, že sem tyto kapitoly budou přibývat často, ale budu se o to snažit. Tedy pokud to bude někdo číst. No tak já už nebudu mluvit a asi vám to sem hodim.


Jednou mě budeš milovat 4(Bob a Dave)

20. prosince 2009 v 19:50 Moje povídky
Tak ahoj. :) sem zase tady. to jste rádi co?... No jsem tu jenom naskok, dát vám sem...no dneska trošku kratší... povídku. Tak si jí dstatečně užijte. :)



Duet

19. prosince 2009 v 16:31 videa
Aaaa! Lidi .... ja mám dobrou náladu, co na tom, že nejsem ještě úplně zdravá. Teda já si myslim, že sem, to jenom ty ostatní mě nutěj bejt doma. Jinak já jsem zdravá, jako bažant na poli. No ale to nevadí. Lidi stal se zázrak sestra se mnou chce hrát duet. Ha skvělí ne? Já vám ho sem hned hodim... No samozřejmě já budu hrát chlapa. Prej je těžší. Ale to je jedno. Takže sestra bude hrát mrtvou nevěstu. No ta ruka mě fak dostala, ale na u my se sestrou asi mít nebudem ... jedině že bych jí koupila náhradní na vánoce.


Jednou mě budeš milovat 4 (Rich a Josh)

13. prosince 2009 v 18:25 Moje povídky
Ahoj ... tak vám to sem dám ... jen bych vás chtěla poprosit, aby ste přivřeli oči nad chybami a v dnešním díle i trochu těch vulgárních výrazů. Přiznám se, že bych se nejradši viděla v postely, protože sem nemocná, ale to mě nepřiměje, abych vám sem ten dilek dala, tak si ho užijte :)

Podíval sem se na něj a pak na všechny přítomný, který si náš rozhovor rádi poslechli. Vyběhl jsem ze třídy a běžel na záchody.
Zabouchl jsem se v kabince a svezl se po stěně dolů. ,Proč to udělal? … To mě musel zesměšňovat přede všema?´ Ani sem si nevšiml, že se mi po tváři rozlily neposedné slzy.
Že se otevřely dveře jsem nějak nevnímal. Někdo začal klepat na všechny dveře od kabinky.
,,Richi!" Začal volat a já mohl poznat zoufalý hlas Joshe
Josh začal cloumat s klikou a bouchat do dveří.
,,Richi, otevři!" Pokoušel se dál Josh o to, abych mu otevřel.
,,Vypadni!" Zařval sem na něj. Nemám zapotřebí, aby mi tu zrovna tenhle magor rozkazoval, mám dělat.
,,Richi promiň … já jsem nechtěl." Řekl zoufale a dál bušil do dveří. No a co, že ho to mrzí, to je sice pěkný, ale mě to moc nepomůže, nejradši bych mu rozbil hubu.
,,To ti mám jako věřit?" Zeptal jsem se sarkasticky.
,,Nemusíš jestli nechceš,…" Řekl smutně Josh a já se divil, kde se to v něm bere. ,, jenom prosím tě otevři." Dožadoval se Josh. Sáhl jsem nahoru ke klice a otočil zámek, pak jsem nechal mojí ruku klesnout zase na zem. Josh otevřel dveře a zarazil se.
,,Richi.." Vydechl překvapeně Josh. Klekl si ke mně a položil mi ruku na rameno.
,,Nešahej na mě!" Zařval jsem a Josh ruku stáhl a sednul si naproti mně.
Podíval jsem se trochu překvapeně na něj a zoufale jsem se usmál. Na tváři měl obtisklou něčí ruku. Mohl jsem jen hádat, jestli to byla Bobova, nebo Davova.
,,Promiň..." Řekl po chvíli ticha Josh.
,,Proč?" Zeptal jsem se a nebylo potřeba větu dokončovat. Jenom se na mě zoufale podíval.
,,Nechtěl jsem, prostě .... sem debil .... promiň Richi." Mlčel jsem. Nechtělo se mi odpovídat, sklopil jsem hlavu a dál zarytě mlčel. Josh se najednou zvedl a než odešle řekl jenom.
,,Řeknu učiteli, že je ti špatně .... promiň." Ano trefil to ... bylo mi špatně, z něho.



Nevím, jak dlouho jsem tam ještě seděl, ale asi hodinu, protože pak přišli Bob a Dave a s sebou měli moje věci.
,,Richi?" Ozval se Dave, když jsem nereagoval a pořád koukal do země.
,,Kterej z vás to byl?" Zeptal jsem se a podíval jsem se na ně. Jejich nechápavej pohled způsobil, že se mi koutky trochu zvedly. Pak se Dave trochu usmál.
,,Já ... nějak sem se neovládl." Usmál se trochu a Bobovi už taky začalo svítat.
,,Prej trochu..." Vyprskl Bob, až se Dave lekl. ,,To si měl vidět Richi, jak se do něj Dave pustil. Seřval ho tam před celou třídou a docela ho zesměšnil..." Chtěl pokračovat, ale Rich ho zarazil.
,,Dave?" Zeptal jsem se.
,,Jo Dave ... nemůžu na něj bejt pořád naštvenej ne?" Usměje se smutně Bob a já vidím, že ho to ještě moc nepřešlo. Ale aspoň, že už se trochu umoudřil.
,,Richi vrátíš se ještě do třídy?" Zeptal se opatrně Dave.
,,Asi jo." Usmál jsem se. ,,Přeci Joshovi nenechám tu radost." I když si myslím, že takovou radost neměl.
,,Tak to sem ty tvoje věci tahal zbytečně!" Postěžuje si Bob a já sem viděl, jak se Davova
,,Stejně vám děkuju, že jste je sem vzaly, kdybych se rozhodl jít domů, asi by se mi do třídy zrovna jít nechtělo ... takhle tam musím."
,,Nemusíš. To že Josh debil ví skoro celá třída no teda kromě holek, co po něm šílej a kluků co se mu snažej vyrovnat." Řekne Bob s úsměvem a je vidět, že se mě snaží povzbudit. Jo nad kamarády není.
,,Takže ve výsledku jsme tu zbyli jen my tři a Catrin." Odvodim z toho. A trochu se usměju, aby si kluci nemysleli, že sem z Joshe až tak vykolejenej. I když ta moje reakce byla možná trochu přehnaná.

Vracel jsem se do třída a všichni si začali něco povídat. Koukl jsem se na Joshe, který měl pořád ten zkroušenej výraz. Docela by mě zajímalo, co mu mohl Bob s Davem. Zbytek školního dne proběhl celkem v klidu. Až na tu chmurnou atmosféru. I když alespoň jedna dobrá zpráva za dnešní den Bob s Davem spolu už zase mluví, i když se mi zdá, že se mezi nimi něco změnilo.

Když jsem došel domů už jsem neměl na nic náladu. Mamka právě dovařila.
,,Ahoj mami." Zvolal jsem tak, aby mě mamka aspoň slyšela, když už nemám náladu na optimismus.
,,Ahoj Richi. Pojď jíst, právě jsem to dovařila." Ani jsem neprotestoval, i když hlad fakt nemám. Sedl jsem si ke stolu a mamka donesla dva talíře na stůl. Chvíli se v tom tak nějak nimrám.
,,Richi tobě to nechutná?" Zeptá se mě trochu posmutněle mamka.
,,Ale jo chutná, jen nemám hlad." Odpovím a dám si další sousto do pusy, abych svým slovům dodal váhu.
,,Dneska jedu na pracovní večírek, tak tu budeš sám." Naváže zase rozhovor.
,,V kolik odjíždíš?" Zeptám se, i když náladu na rozhovor nemám. Dneska vlastně na nic nemám náladu.
,,Za chvíli pro mě přijede pan White." Jo ten sem jezdil docela často. Většinou sem jezdil, kvůli pracovním záležitostem, ale nemohl jsem si nevšimnout jak se vždy, když měl přijet zkulturnila.
Když jsem do sebe nasoukal alespoň půlku oběda zazvonil zvonek.
,,Richi, běž prosím otevřít!" Zavolala na mě ze shora mamka. Došel jsem otevřít dveře a za nimi stál jak jinak než pan White.
,,Dobrý den."
,,Ahoj Richi. Máš doma mamku?" Nemusel jsem už ani odpovídat, protože mamka zrovna scházela ze schodů. Musím uznat, že jí to opravdu slušelo.\dala mi pusu na tvář a se slovy nic tu neprováděj nasedla do auta pana Whita.
Doma sem už být nechtěl nějak mě to tam nutilo přemýšlet o tom, co mi dneska Josh řekl. Vzal jsem si skate a vydal se do parku, kam si chodím občas zajezdit.

Dneska tam naštěstí byly jenom tři lidi, který stejně brzo odešli. Jezdil jsem tam ještě dlouho párkrát sem se natáhl, ale to k tomu patří.
Už se začalo stmívat a začínalo být větrno. Asi se blížil pěknej slejvák, tak jsem myslel, že bych mohl jít domů. Došel jsem k bráně, vzal za kliku a …. nic. Dveře byly zavřený. Sakra to si dělaj srandu. Kopl jsem do dřevěný brány. Zkusil jsem přelézt, ale zkuste si přelézt dřevěnej třímetrovej plot. Zkusil jsem to ještě jednou. Už jsem byl skoro nahoře, když mi uklouzla noha a já sletěl dolů.
,,Richi!" Vykřikl někdo a já v tom hlasu poznal Joshe.
Skroutil jsem se na zemi a rozdýchával ten náraz na levou nohu. Sakra proč se to musí stát zrovna mě? Josh ke mně přiběhl.
,,Co tady děláš?" Procedil jsem skrze zaťatý zuby.
,,Co asi. Jezdím na bruslích. Je jasný, že sem tu dělal asi to stejný co ty ne?
,,A kde máš skate?" Ze mě blbce dělat nebude asi bych mu řekl něco víc, kdyby se mi bolestí nezatmělo před očima.
,,Dobrý?" Všiml si mého zblednutí Josh. Jenom sem zakroutil hlavou. Nějak jsem nebyl schopný ničeho jiného. Zalapal jsem po dechu, když mě jeho ruce zvedly ze země a já jsem se ocitl v jeho náruči. Nebránil jsem se, vážně to docela bolelo a mě se začala točit hlava. Položil mě pod velkej strom, kterej tam byl asi tak jedinej. Ne to bych kecal, tak čtyři stromy tam byli. Vyhrnul mi nohavici a ohmatal mi kotník. Trochu jsem s pohnul. Zamračil se, ale nic neřekl. Docela zvláštní u něj.
,,Počkej chvíli tady!" Řekl jen a odešel. Asi za deset minut se vrátil a díval se na mě lítostivým pohledem. V ruce držel skate a mobil právě strkal do kapsy.
,,Bolí to moc?" zeptal se jen.
,,Už moc ne..." Odpověděl jsem ale obličej jsem měl pořád trochu stažený bolestí.
,,Um.. Tak že jo." odtušil Josh. Nijak sem neprotestoval, vlastně měl pravdu, bolelo to jako čert. ,,Ale zlomený to nemáš." Řekl po chvíli mlčení.
,,Jak to víš?" Zeptal jsem se.
,,Můžeš s ní hejbat, i když to bolí a taky sem už pár zlomenin, naraženin a přetrhaných vazů ze skatu viděl."
,,Aha.." Řekl jsem jen.
,,Za chvíli přijede strejda otevřít bránu. Taky sem mu pěkně dal, měl se nejdřív přesvědčit, jestli tu nikdo není." Měl docela naštvanej hlas.
,,Joshi?"
,,Hmmm?"
,,Co ti kluci řekli?" Zeptal jsem se.
,,Jak to myslíš?" Zeptal se nechápavě Josh, ale já věděl, že ví o čem mluvím.
,,Ty víš jak to myslím."
,,Jo vím." Usmál se Josh. ,,Cituji Dava." Udělal menší odmlku a napodobil Davův rozzuřenej hlas. ,,Ty imbecile zasranej, co si o sobě jako myslíš? To, že si gay ty, neznamená, že svojí debilní orientaci musíš nutit i jinejm! Sakra pochop už, že tě Rich prostě nechce! Si fakt ubožák Joshi. Nechápu, že ti to neřekl už někdo předemnou!" Tím svůj projev ukončil.

Jednou mě budeš milovat 3 (Bob a Dave)

8. prosince 2009 v 20:44 Moje povídky
Ahojky. Vím, že vás trochu zanedbávám, ale prostě mi to nevyšlo. Tak mám tady ten slibovaný dílek, jinak Rich a Josh by měly vijít jako vždy na neděli. Tak se to užijte.

Omluva

6. prosince 2009 v 19:59 Moje keci : )
ahoj. Tak sem du zase ozvat, mozna kektere z vas sklamu, ale nemam povídku. Ja vim, že sem strasna, ale nejak se mi to zvrtlo a mam jen pulku toho dilu, ale počítám s tím, že jí sem tak zítra dam :) Pokud to stihnu :) Jinak se chci omluvit, že se vám ted nechodim na blogy, ale to bych se mohla omluvat do nekonečna (taky bych s tim měla něco dělat) no nic tak ja zatim končim a zitra se tu zase objevim tak zatim ahoj :)